Říj 26, 2020 - Vztahy a přátelství    6 komentářů

Mé přátelství s Radumkou

V Životě někdy potkáme lidi, kteří nás obhatí svojí přítomností, aniž by by se o to museli nějak snažit. Jsou velmi moudří, prozíravý vyznají se v lidské duši.

Mám opravdové štěstí na vzácné lidi a přátele. A jedním takovým z opravdových a velmi upřímných přátel je radumka.

Vlstně už ani nevím, jak jsme se poznali, ale připadá mi, že tuto ženu už znám celý tisíciletí. Dalo by se říct, že jsme se poznali díky našim dalším společným přátelům na Facebooku. Jednoho dne mi prost+ě přistála žádost o přátelství od Radmily. Nejdřív jsem si říkal, co to asi může být za člověka. Nakoukl jsem na její profil a po přečtení pár Radmilčiních myšlenek jsem pochopil, že tomto člověk mně bude provázet životem a bude obohacovat mé chápání a poznání světa.

Někdy nám přicházejí do života různé situace i zkoušky a Radmila mi po našem seznámení občas intuitivně napsala, jak se daří, vyjádřila podporu, pohladila svojí radou i pohledem na život duši.

Sám rád píši příspěvky na Facebooku a Radmila vždy byla ten, kdo diskutoval, podílel se na rozvíjení myšlenka, nebo řekl i opačný pohled a názor. Od samého začátku pro je její přátelství inspirující. 

Je to životem otřískaná a přitom velmi citlivá žena, která si nanic nehraje a řekne věci tak jak jsou a cítí. V jednom okamžiku vám řekne pravdu do očí, která není příjemná, a v dalším vás zahrne opravdovou láskou a pochopením. 

Naše první setkání na živo, nás hodně sblížilo. Setali jsme se v Třinci, kousek od jejího bydliště asi p skoro čtyřech letech dopisování a občasné komunikace po telefonu.

Radumka má ráda Kartičky, a sama je velmi dobře vykládá. Další její záliba je Astrologie, moc ráda čte a své nasbírané zkušenosti umí využít a předat dál. Ráda pomáhá tam, kde cítí, že to má smysl. Je duchem svobodná nezávislá, intuitivní a dobrosrdečná bytost.

Proto jsem byl na naše první setkání opravdu zvědav. Vyjeli jsme jednoho květnového dne i s mým přítelem Radimem tedy to mince. Měli jsme se tam poznat i s radmilčinou kamarádkou Andrejkou. Když jsme přijeli vlakem do Třince, bylo zrovna vedro.

Vystoupíme z vlaku a už nám Radumka s Andrejkou běželi naproti. Tak jsme se pobývali a první Radmilčina věta na přivítanou bla: Kde máš čepici Láďo?

V té chvíli jsem si uvědomil, že jí mám pro všechny případy v kapse, abych neměl spálenou hlavu. Ale její upřímná starost mně opravdu dojala.

Ubytovali jsme se v jednom hotelu a vzali jsme s Radimem děvčata na oběd. Celu dobu si bylo o čem  povídat a řešit. Andrexka nás pak po nějaké době opustila a šla si po svém a mi s Radmilkou jsme po obědě zaběhli do první čajovny v Třinci a celou dobu jsme měli co probírat řešit.

Ramek si jí take oblíbil a tak hovor byl velmi družný a příjemný.

Setkání se do zbytku vyplnilo a bylo velmi milé a pohodové. 

Slíbili jsme si, že se po roce sejdeme zase, pokud to situace dovolí. Rozloučili jsme se jako opravdový staří známí, i když jsme se znali fyzicky pár hodin. Někteří lidé se hluboce zapíší do našich srdcí. To přátelství trvá do dnes.

A po roce jsme se opravdu sešli. Tentokrát v době, kdy nás všechny terorizoval ten zákeřný malý virus Korona virus. Bylo to v létě, koncem července, v penzionu Harmonie v Maršově, kousek od pece pod sněžkou. Tentokrát na setkání nechyběla moje žena zdenka, a Radmilčin muž roman se synem Romanem.

To setkání opět bylo velmi přínosné a velmi povzbudivé i srdečné.

Strávili jsme spolu nádherné 3 dny. 

S některými lidmi, zůstáváme ve spojení celý zbytek života. A já vím, že toto přátelští přetrvá věky, celé životy.

Radmila mi v životě hodně pomohla poznat a pochopit svět duchovna, jak fungují věci které jsou za hranicemi našeho chápání, díky ní jsem mohl poznat částečně tajemství astrologie i výkladu karet.

Psílilo to všechno mé intuitivní vnímání a obohatilo velkou měrou můj život.

A za to všechno ti má milá Radumnko budu vždy do konce svého života velmi vděčný.

Díky, že si v životě semnou, i s mými blízkými.

S vděčností i úctou

     Láďa.

Říj 26, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

plán našeho života

Nejvíce si uvědomíme hodnotu věcí tak, když jsme postaveni k řešení, kterou variantu pro další život si vybrat. Věci které nám už neslouží, máme s vděčností pustit a nechat. Otevřeme se pak novým příležitostem i věcem, které přinášejí do života novou sílu vítr i nové pohledy.Proto dělám věci v životě tak, jak bych je dělal poprvé, protože vím, že dnes je to tak, a zítra to může být jinak.Po uplynulých letech a nasbíraných zkušenostech jsem dospěl k přesvědčení, že tím, že se na události, situace i věci v našem životě nebudeme fixovat, necháváme proudit energii volně, nestavíme jí přehrady ani zábrany.O to by měl být náš život lehčí a bohatší. Měli bychom být přizpůsobivější a budeme schopni lépe realizovat plán, který nám od zrození nastavila naše duše.duše, se kterou chceme splynout, díky které vůbec jsme zde.Zbytek života budu tedy hledat upřímně naplnění své duše, abych mohl na konci své cesty říct: ano, dělal jsem v životě chyby, dobrá i špatné rozhodnutí, ale mohu s jistotou říct, naplnil jsem svojí misi, svojí cestu.Ponořme se do sebe a hledejme v této době svojí duši. Pak najdeme cestu jak dál pokračovat životem, aby se naplnil jeho velký potenciál i smysl.

S pokorou

Láďa.

Říj 25, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Je to bláznivý čas, ale je potřebný pro náš duševní i duchovní růst

Tento čas by se dal nazvat časem chaosu, beznaděje a lidské zvůle.

Malý virus, který není téměř vidět, zkomplikoval životy mnoha z nás. Zastavil náš běžný život, má dopad na ekonomiky všech zemí světa, stále paralyzuje běžný chod států.

Má obrovský vliv na rodinný, sociální i společenský život všech.

Škola se u nás v Česku zavírají, staří lidé si izolují, někteří z nás nemohou pracovat protože zatím není jak, nebo protože jsme závislý na tom, zda k nám přímou lidé, nebo ne.

Byl jsem donucen ukončit svojí živnost, a nechat se zaměstnat, protože už nebyla jiná cesta, jiná možnost.

Neustále financovat, provozovnu z peněz, které dávám ze svého nebylo dlouho udržitelné a možné.

Celé 3 měsíce na jaře, když přišla první vlna všeho toho šílenství, mnohé z nás odřízla od běžného života. Bylo třeba hledat nové možnosti, nový způsob života.

Věci, které jsme považovali za samozřejmé, najednou už tak samozřejmé nebyli. Byli jsme vrženi ne všichni, ale někteří z nás na nulu, museli jsme hledat nové možnosti a příležitosti.

Když první vlna pominula, mnozí z nás se pokusil rozjet to, co jim fungovalo, práci na které jsme byli zvyklí a dělali jsme jí tak, jak jsme nejlépe uměli. Kadeřnice kosmetičky, pedikérky, i obyčejní řemeslníci a obchodníci. Všichni jsme začali věřit, že se vše rozjede a narovná.

Pak přišlo období probuzení a prozření. Lidé ze strachu o své životy, začali nosit roušky v době první vlny a jak se zdálo i v mezidobí v letním čase, stále rouška byla naší součástí. Všudepřítomná a hmatatelná panika, z malého viru, která ovlivňuje životy všech tak, jako ovlivňoval životy např středověký mor. Jenže, dříve se lidé dovedli rychleji oklepat a jít životem dál, protože chápali, že nemoci a viry tu jsou a budou stále. Příjímali život tak, jak přišel. Svět zachvátila hysterie, ochromil strach.

V letním čase se vše dalo nějak do pohybu, nějak jsme začali fungovat. Jenže přišel podzim a hrozba je tu zase. Opět se vše pozastavuje, opět je vše zvůli nohama. 

A tento čas už mnoho z nás, kteří jsme byli zvyklí pracovat  na sebe, není schopno rozdýchat. 

Opět nás to některé hodilo na nulu.

Co dál? Jak to celé vzít a přijmout?

Tak jak to přichází. Nehodnotit, nesoudit, neničit si tím život.

Byl jsem donucen se nechat zaměstnat v naději, že skřísím to, co do poslední chvilky bylo běžnou součástí mého života.

Mnoho z nás si musí zvyknout na nové spůsoby, nové začátky. 

Sice v mém případě skončila provozovna, ale neskončila snaha žít tak, aby měl život smysl i radost. Mnoho z nás bude dotlačeno si uspořádat myšlenky, beze nuceni znovu pře organizovat náš systém života. Ale budeme dál žít a fungovat. Malý virus, malý terorista, který nám sice nemusí dát pokoj, nás nesmí a nemůže zlomit.

A co fungovalo do teď běžně, bude fungovat jinak. Nebudu mít sice provozovnu, ale budu fungovat dál mezi lidmi.

Bylo mi dáno zaměstnání, za které teď v této chvíli musím být vděčný a jsem vděčný za to, že zůstalo mnoho lidí, kteří podpoří, potěší i pohladí.

Ale vše utvoříme jinak. Všemu dáme jiný směr a rozměr.

Tato situace nás vede k vnitřní odolnosti, máme se naučit vnitřní rovnováze. Víc si vážit svých lidí kolem sebe, rodin, dětí, manželů, manželek, babiček i dědečků, maminek i tatínků.

A v nemalé míře věrných přátel.

Zároveň se ale také máme stát houževnatými činiteli a tvůrci svých myšlenek snů i vizí.

Protože to by mělo být naším motorem pro další snažení, narovnání všeho, k co touto situací a vrcholnými vrstvami naší společnosti, bylo po křiveno.

Nechci tvrdit, že všechny činy našich představitelů vládnoucí elity, bylo špatné. Ve světle událostí, které ale proběhli, byli některé restrikce naprosto zbytečné a nežádoucí. Bylo třeba omezit docházku našich dětí doškol? Nebo bylo třeba a nutné izolovat naše starší spoluobčany v zájimu domnělé jejich ochrany od zbytku rodin, společnosti?

Bylo nutné omezit pracovní úsilí mnoha živnostníků a firem?

Domnívám se že nikoliv. Toto bude mít destruktivní dopad na životy mnoha z nás, bude třeba začít v mnoha oblastech našeho snažení znovu a ještě lépe.

Na druhou stranu jsou lidé, jako zdravotníci, pečovatelé, sestry, lékaři, kteří byli touto situací vybičováni k úžasným výkonům a jejich snaha situaci zvládnout a udržet byla víc než obdivuhodná. A to vše pro dobro společnosti, která ale nemůže jejich úsilí ocenit a zúročit.

Celá tato situace utvoří společnost houževnatější a jak doufám, budeme více sledovat dění i práci vrcholných představitelů, vládnoucí elity. Bude třeba být víc vnímavý jakým způsobem spravují naše záležitosti ekonomického, společenského, a v neposlední řadě morálního řádu a kodexu. Doufám, že společnost bude pružněji reagovat, pokud bude třeba sesadit, odstranit, i eliminovat jedince, kteří ve všem sledují jen svůj mocenský prospěch. Více kontrolovat činnost korporátních společností, a odstřihnout od zdrojů ty, kteří jí škodí a prosazují se na úkor ostatních.

Máme moderní technologie, které nám usnadní tuto kontrolu, ale nesmí nám přerůst přes hlavu snaha věci korigovat jen v zájmu malé skupiny.

Je třeba spojit síly, je třeba sjednotit naše jednání pro blaho celku, celé společnosti. 

Začínáme tedy znovu. Znovu nastartujeme ekonomiku, znovu rozjedeme své pracovní, společenské i sociální aktivity. Ale s tím, že si nesmíme jako společnost nechat vzít naše práva, všeobecnou svobodu, i svobodu jednotlivce, která by měla být prioritou a snahou.

Někteří z nás nemáme své živnosti, nebo jsme je museli pozastavit, nebo třeba i zrušit. Kompenzace nějakými finančními zdroji není vždy účelná. Proč někteří z nás zůstali doma zajištěni? Proč někteří z nás toto berou jako výhodu?

Toto není výhoda, toto je destrukce ekonomických jistot. Kolik porbdělích nocí museli podstoupit lidé, kteří se snaží zachránit chod svých firem, živností a nebyli schopni cokoliv změnit, udělat něco pro to, aby jejich vybudované živnosti i společnosti nemuseli zkončit, nebo propustit své zaměstnance a začínat znovu?

Zničit se dá vše během několika okamžiků. Ale vybudovat něco dá mnohem více úsilí a píle.

Toto se už nesmí opakovat a jako společnost bychom měli mít možnost do toho co mluvit víc, než před tím.

Co z toho všeho plyne?

Začneme znovu, budeme si víc všímat práce našich vládnoucích elit?

Doufejme že ano. Spojme své síly a možnosti a pojďme ukázat našim vládnoucím elitám, že je důležité, aby nepřehlíželi pracovní, společenské úsilí těch, kteří něco pro společnost dělají, dávají lidem práci a nesnaží se své zaměstnance zotročovat, podmaňovat.

Státy by měli víc podporovat svojí činnosti své živnostníky a firmy, protože díky tomu je jejich ekonomika pružnější. A to např uměrnýmy daněmi, malou biokracií a morální podporou.

Na závěr chci napsat  toto:

Začnu znovu, ale bude to jinak a jiným způsobem. V současné době má provozovna masáží končí, ale snaha se udržet pro potřeby lidí, kteří mně budou potřebovat nikoliv. Stát mi zrušil provozovnu, ale ne mojí snahu. Duch v každém z nás, se probouzí, píle bude o to větší. Nevzdávejme se tak snadno adělwme něco proto, abychom ukázali že píle, svobodný duch a pevná víra i naše vize jsou silnější, než destruktivní jednání lidí, kteří nic nemuseli budovat.

S láskou i pokorou

    Láďa.

Čvn 22, 2020 - Život    No Comments

Když se naše mysl splaší

Když se naše mysl splaší, dějí se pak věci milí braši.

Není nad to mít mysl klidnou, mít jistotu v sebe i v druhé neoblomnou.

Nemá smysl tížit mysl, starostí či nepohodou, bude lepší jíti s dobou, s životem i novou pohodou.

Pak se člověk jenom trápí, když problémy nám život krátí, není třeba v kruhu se motat, vždy je lepší strasti nechat.

Myšlenka střídá myšlenku, nakonec se v pasti ztratíš, pár bezesných nocí, zbytečně pak sílu vydáš, zhatíš.

Hlubokým dechem, představ si radost, že máš v životě všeho dost velkou hojnost, že požehnání tě stále provází, můžeš cítit v srdci radost, s vědomím že ti přece nic nechybí, neschází.

Není to vždy lehké, to moc dobře vím, je však dobré věci nehrotit, život přijmout, ať se dobře i volně cítím.

S láskou i oddaností životu i se vším co s ním souvisí

    Láďa.

Čvn 3, 2020 - Vztahy a přátelství    No Comments

Zářivá duše Romanka

Někdy potkáme v životě lidi, kteří nás prostě od samého začátku zaujmou a inspirují. Bývají často nenápadní, moc se na veřejnosti neprojevují, ale přesto všechno mají smysl pro detail a jsou prostě zdrojem obohacení a pohody. A novým mým dobrým přítelem je právě Romanka, o které chci také napsat pár řádků, protože hodně ovlivnila můj život a hodně se svým náhledem na život i na lidi kolem sebe, se zasloužila o vznik života bez zraku. Dá se říct, že mně od samého začátku při mém snažení hodně podpořila. Naše první setkání nebylo ničím výjimečné. Dělám masáže a Romanka se prostě ke mně objednala na masáž, jako každý jiný. Dalo by se říct, běžný klient, běžná situace. Ovšem, co mně na ní upoutalo, byl její projev, hlas i názory. Hodně se stará o svého tatínka, v té době co jsme se poznali se ještě starala o oba rodiče. Dává do své péče i pomoci opravdu všechno a mnoho času, protože to tak prostě cítí a je taková. Od samého začátku jsem se sní cítil opravdu dobře a jak jsem brzy poznal, cítili jsme to tak oba. Jednoho dne, jsem měl na masáže paní, která měla jako proceduru lávové kameny. Byl zrovna pátek a já se těšil, že si udělám svojí práci a začne víkend. Když paní odešla začal jsem uklízet a mýt lávové kameny. Zazvonil mobil a hlasový výstup mi čte Romanka. Ahoj Romi, jak se daří? Její otázka mně překvapila: ,,Ahoj jsi v práci?“ A já odpověděl: ,,Jak to víš, ano jsem.“ ,,Mohu se stavit?“ ,,Určitě,“ odpověděl jsem. ,,Tak zatím.“ Odložil jsem mobil a netrvalo to ani dvě minuty a někdo klepe na dveře. Šel jsem tedy otevřít a ve dveřích stála Romanka. Její nečekaná návštěva mně zaskočila, ale i potěšila zároveň. Povídá: ,,Chtěla jsem tě jen nachvilku pozdravit, ale pak musím za taťkou. Ale vidím, že uklízíš, pomůžu ti.“ A tak jsme uklízeli spolu lávové kameny a povídali jsme si. V té době, jsem ani neměl tušení, co taková malá příhoda může způsobit. Ale už tenkrát jsem věděl, že začíná nová etapa mého života, že začalo jedno to nádherné přátelství na celý život. Jak sis mohl milý čtenáři přečíst již dříve, měl jsem něco podobného s mým bratrem a kamarádem Ramkem. Tohle je další přátelství, které hodně ovlivňuje můj život a za které budu dokonce svého života neskonale vděčný. Romanka je čistá duše, která ráda pomůže tam, kde je třeba, je to typ člověka, který se s vámi bude smát, když budete mít radost, a bude s vámi plakat, protože jste vi zrovna smutní. Je trošku uzavřená, opatrná a hned každému nevěří. Ale kdo si její přátelství získá, toho zahrne bezpodmínečnou láskou a péčí. Je to žena s velkým srdcem a umí kolem sebe rozdávat pohodu, pokoj a každý kdo jí poznal, ví, že sní je prostě dobře. Máme také spoustu společných zájmů. Oba máme rádi duchovno a diskuze na toto téma trvají hodiny. Hodně probíráme také naše rodiny, diskutujeme o kartičkách a oba pracujeme s kvantovou energií. Prošli jsme spolu už hromadou krásných, ale i smutných chvilek. Její rodina je správná. Má manžela, který miluje přírodu a rád vyráží na kole. Má také tatínka, který už je ale na ní hodně závislý a hodně jí zaměstnávají jeho potřeby. Držel jsem jí za ruku, když zemřela její maminka, kterou měla opravdu moc ráda. A její děti, to je také velká radost. Se všemi jsem měl tu možnost a čest, se spřátelit. Zažíváme mezi sebou zajímavé chvilky spojení na duchovní bázi. Víme jeden o druhém, když někdo z nás něco řeší. Stačí, abych měl nějaké potíže s klientem a Romanka mi píše, že cítí smutek, nebo ví o tom, že zrovna něco zaměstnává mojí mysl. To samé cítím i já. Hodně nás sblížila nejen kvantovka, jak mi s oblibou říkáváme naší práci s energií, ale i společné vnímání a pohledy na věci v životě. Romanka byla jedna z lidí, které jsem měl možnost vidět při práci s energií. Nikdy před tím, s žádnou energií nepracovala. Pamatuji si moc dobře na chvilku, kdy si svojí první práci zkusila. Byla unešená z toho, jak jí to jde, i když si ze začátku nevěřila. Od té doby se snaží pomáhat tam, kde je třeba a věřte nebo ne, vždy dokázala lidem kolem sebe pomoci. Její práce je velmi intuitivní, přimá situace v léčení tak jak přicházejí. Má také moc ráda přírodu. Rodina je u ní na prvním místě, má ráda ve věcech řád a určitý pořádek. Její srdce ale hodně trpí také nespravedlností ve světě a těžce nese křivdu. To jsou vlastnosti ženy, se kterou je opravdu moc fajn být. Děkuji vesmíru za všechny smutky i radosti, které jsme mohli zažít i prožít. Získala si mé srdce a jsem moc vděčný za její přátelství i podporu. Jako hvězda jasná, tvá duše je velmi krásná i vzácná, chvíle těžké ti slzy přinášejí, radost i láska však tvé srdce vždy naplňují. Umíš pohladit i potěšit, smíchem svým rozzářit. To jsi ty má milá přítelkyně, tak srdcem i duchem krásná, děkuji moc za to, že jsi mi tak vzácná.

S láskou a pokorou

Láďa.

Kvě 31, 2020 - Zamyšlení    No Comments

Podoba přátelství

Když si uvědomíme a prožijeme slovo přátelství, vybaví se nám hromada lidí, kteří jsou našimi přáteli, kamarády.

Jaká je ale povaha přátelství dnes? Co očekáváme a co očekávají oni od nás?

V dnešní době máme různé názory i pohedy na přátelství. Je to ale často povrchní podoba, nebo jsme se svými přáteli často v kontaktu? Je pro nás důležité vědět, i věřit, že je dobré přátelství důležité v našem životě?

Opravdový přítel, s vámi vlétne do průšvihu, bude při vás stát, vždy je ochoten pomoci, když to potřebujeme. Ale je to všechno co očekáváme? Nemáme od našich přátel očekávat víc a být jim víc po ruce, když oni potřebují nás? Jsme opravdu ochotni sami sebe objetovat pro svého přítele?

To jsou otázky, které se mi honí hlavou pokaždé, když poznám dalšího čkověka, nebo když prožívám chvíle, které jsou vzácné, s přáteli čerpáme sílu, tu potřebnou energii kterou tak potřebujeme pro náš život.

Dnešní podoba většiny přátelství, je rychlá, nahodilá, díky sociálním sítím máme hromadu přátel, ale často jsou to přátelství, která jsou velmi povrchní. Kdo prožije opravdový vztah s jedním přítelem, přítelkyní, nebo skupinou přátel, kteřé v našem životě máme, a vydrží po celé roky, tak prožil a prožívá opravdové přátelství.

Můžeme mít hromadu známých lidí, kteří nás potřebují, protože je to pro ně nějkaým spůsobem výhodné. Ale opravdové přátelství, není jen o výhodách, ale také o nevýhodách, které v životě máme a prožíváme.

Jsme víc než kdy jindy schopni navazovat vztahy lehčeji, své přátele máme vždy poruce v mobilu, na e-mailu, nebo na facebooku. To je fajn. Ale když přátelství přetrvá věky, i různé neshody, nebo výměny názorů, hovoříme zde o opravodém přátelství.

S láskou a úctou

Láďa

Kvě 28, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Život není vždy snadný, přesto ho stojí za to žít

Když někdy procházíme životem s různorodými zkouškami, mnohdy každého z nás napadne, jaký mám vlastně život? Je důležité, co jsem dokázal, udělal, nebo řekl a co to přineslo lidem kolem mně?

Na tyto otázky, jsem se snažil si odpovědět v průběhu posledních měsíců několikrát. Vždy se práce nedaří podle představy, není vždy dostatek elánu a chuť něco řešit, také není vždy po ruce. Dotírají na nás pochybnosti, destruktivní myšlenky, nebo máme prostě jen depku. V těchto chvílích se vždy ptám: ,,Jaký je můj život?“

Co očekávám, čeho chci dosáhnout? A co mi brání v tom, abych byl opravdu šťastný a cítil se naplněný?

Jak mile si tyto otázky položím, rozhýbe se vše kolem. Energie našeho života se dá do pohybu, události naberou směr, kterým se mám ubírat dál. Jsem-li se svým životem plně spokojen a uspokojen, přichází stagnace, zůstávám stát na místě. Jsme podobni stromu, který zůstal ležet ve vodě, nebo stojí na místě, které mu nepřináší živiny a uhnívá, pomalu zaniká. Uvědomuje si, že je stále spokojeným stromem, že na něj svítí slunce, fouká příjemný větřík a to mu přece v životě a k životu stačí, nepotřebuje víc. Najednou mu začnou uhnívat kořeny, žloutnout listy, pomalu se ohýbá, až příjde silný vítr a vyvrátí ho z kořenů. Zůstane ležet a v posledních chvílích kdy si uvědomí, že leží se svojí hlavou na zemi, uvidí paprsek světla. A zatouží po slunci, které už neuvidí.

Tak je to i s naším životem. Zůstaneme-li dlouho stát na místě, začnou se naše dny odvíjet stále stejně, zabředneme do stereotypu, přestáváme snít a náš život je den ode dne nudnější a prázdnější. A v posledních chvílích ještě zatoužíme něco poznat, zažít, uvidět to, po čem jsme snili. Pak odcházíme do nicoty, a přežíváme.

Chceme takový život?

A to je právě ono. Jak se začneme ptát, dostáváme odpovědi. Když něco uděláme, může se zdát, že je naše snažení na počátku zbytečné bezvýznamné. Jednoho dne, se ale vše pohne způsobem, jaký jsme čekali asi nejméně. Do našeho života přichází svěží vítr, trochu nám ho zpřehází, a musíme trochu zamakat. Ale podle toho víme, že žijeme.

Naše duše si vybrala cestu rozvoje, poznávání, sbírání zkušeností. Pokud v tomto životě neuspěješ, protože si usnul na vavřínech, nebo si ztratil smysl života a nic pro tebe nemá cenu, skončíš to v dalším životě. Ale jinak a v jiné situaci i okolnostech, dokud touhu své duše nenaplníš.

Proto stojí za to, život žít, ne přežít. Pusť do svého života vítr, nech se ozářit sluncem a také ovlažit deštěm. Sem tam obdržíš nějakou tu zkoušku, ale posuneš se dál. Porosteš, tvůj život bude plný hojnosti, radosti i snů. Proto stojí zato život žít, ne přežít. Hledej chvíle naplnění, poznávej místa i čas, kdy tě může někdo obohatit, nebo ty můžeš obohatit a dát něco druhým kolem sebe. Naplň své sny, jdi za svojí vizí, neboj se dělat chyby, protože ty tě posouvají dál. To nejsou vždy chyby, to jsou lekce, které tě posouvají.

Děkuji za život, který teď mohu žít. Je pestrý, bohatý, má pro mně smysl. Stavěj domy, tvoř, dávej radost i lásku, rozdávej pokoj, odpouštěj. A tvůj život bude plný zážitků, výzev i radosti a také lásky.

S díky za dar života

Láďa

Kvě 24, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Náhodná setkání nejsou náhodná

Každé setkání s nějakým člověkem, nikdy nebývá náhodné. Naše duše každé setkání už dopředu znají. Znáte to, když někoho potkáte, tak u někoho najednou poznáváte, že jste se už někdy setkali. Podoba člověka, nebo jeho mluva, jednání, chování i charakter, jsou nám povědomé.

Muž potká ženu a ví, že s ní prožil někdy život před tím, někdo se na vás usměje a vám se vybaví podoba člověka, kterého jste viděli dříve. Je to podobné, jako když někam přijdete a víte, že jste dané místo viděli, či navštívili.

Každý z nás, si neseme ve svém životě, v duši, vzpomínku. Naše duše vědí, co se odehrálo v minulosti, vědí, co se odehraje dál. Vnímáme podobnosti v událostech, v situacích.

To že někoho potkáme, není náhoda. S někým, koho potkáme jednou, prožijeme celý život, někdo nás ovlivní jen na chvilku a někteří kolem nás jen tak projdou, ale nikdy to není náhodné setkání.

Krása života je ukryta v jeho rozmanitosti, v jeho mnohotvárnosti. A tak i naše setkání, mají být něčím jedinečným. Proto z každého setkání, vytáhněme co nejvíce pro svůj život, každý člověk, ať je nám vzácný.

S láskou a vdčností

Láďa

Kvě 19, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Chudoba a bohatství, je stav mysli

Procházíme dobou, kdy jsme zkoušení, jak obstojíme v existenčních, duchovních i dalších rovinách našeho života. Více než jindy, máme spoustu věcí, zdrojů i možností k dispozici a můžeme využít víc než kdykoliv před tím možností techniky, financí i podpory přátel na sociálních sítích. Přesto všechno je hromada lidí chudých. Proč to tak je?

Na tuto myšlenku mně přivedl náš rozhovor s mojí ženou, kdy jsme se bavili o tom, jaké mají někteří jiné možnosti, než máme my. A v jedné části jsme zmínili i chudobu. Moje žena bez nějakého uvažování prohlásila: ,,Tam už jsme.“ A mně se najednou v šoku otevřeli oči. Tedy pomyslně.

Chudoba i bohatství, je stav mysli. Nejdříve moje reakce byla taková, že veškeré mé snažení, hledání příležitostí jak zlepšit svůj život je v troskách. Vše co jsem udělal, najednou po prohlášení mé ženy, vypadalo, jako bych neudělal prostě nic. Jen se pachtil, honil a bezcílně bloumal životem, ve kterém jsou sny, ale žádný sen se nenaplnil. Musel jsem vyjít ven na balkón, abych se nadýchal čerstvého vzduchu a to prohlášení nějak zpracoval. A najednou my to došlo.

Jak se ve skutečnosti cítíme? Cítíme se být bohatí, nebo chudí?

To vše je náš stav mysli. Jak se cítíme, jak prožíváme život, jaké myšlenky kolem sebe šíříme, ať už vědomě, či nevědomě, vše se odrazí v následujících událostech, v tom, jak se bude odvíjet náš život. Je to velmi prosté.

Náš život, není jen souhra událostí, náhod, poznání a pochopení. Není to jen to, jak si stanovíme své cíle, kterých chceme dosáhnout.

Náš život je odrazem naší mysli. to, jak přemýšlíme a pak jednáme. S tím souvisí i naše bohatství i chudoba. Vše se odráží v našem chování i jednání.

Co s tím? Po tomto zjištění už věřím, že jsem schopen dosáhnout buď absolutní chudoby i bídy na základě toho, jak mé myšlenky, mé obavy, strachy nechám působit na svůj život. Kdykoliv budou mé myšlenky destruktivní, pesimistické nebo odmítavé k příležitostem, které mi život nabízí, na tolik bude má chudoba a bída patrná. Je třeba vědět, věřit, cítit, prožívat, že jsme bohatí, tím přitáhneme do svého života bohatství ne jen v penězích, ale i v mnoha dalších podobách. Tím že budeme šťastni, budeme děkovat za každý den našeho života a to i v případech, kdy se zrovna nedaří. Nesmíme dovolit, aby naše myšlenky byli sklíčené, smutné, destruktivní. Naší snahou by mělo být, mít myšlenky naladěné na přijímání energie, dávání a hojnost všeho.

Mám vše co potřebuji a jsem za to za všech okolností vděčný, raduji se z každé maličkosti, z příležitosti, která mi do života přichází. Příležitosti, které nás vedou k růstu, ukazují nám cestu k lepšímu, bohatšímu a naplněnému životu.

Milujte život, mějte rádi sebe i druhé, přejte sobě i druhým jen to nejlepší přitahujte pro sebe i pro druhé kolem sebe hojnost. A hlavně, věřme, aby se nám to dařilo i v těžkých dobách, kdy dostáváme různé zkoušky abychom mohli sami před sebou obstát.

S láskou a vdčností

Láďa.

Dub 29, 2020 - Pomůcky, Život    No Comments

Nevidím neslyším, ale přesto žiju

Jaký je vlastě život sluchově postižených se zrakovou vadou?

Tuto otázku mi lidé, se kterými se poznám pokládají často. A upřímně, někdy je velmi těžké odpovídat tak, aby si dokázal tázaný představit a pochopit, nakolik je takový život odlišný a zároveň plný zkoušek a výzev.

Nikdy to není jednoduché

Každé postižení sebou přináší různá úskalí a těžkosti, ale také radosti a jiné možnosti a to takové, které by člověk asi za běžných podmínek nečekal. Sluchové i zrakové postižení, označované také jako „hluchoslepota“, sebou nese těžkosti v podobě zhoršené orientace v prostoru, izolaci v podobě nedostatku informací, nemožnost se zapojit do společnosti tak, aby mohl běžně a normálně komunikovat. Ztráta sluchu i zraku dovede člověka hodně psychicky potrápit, může se cítit opuštěný, zbytečný, protože nemá dostatek informací nebo k němu přicházejí zkreslené.

Osobně v těchto stavech kdy není něco v pořádku, prožívám pocity beznaděje, myslím si, že nejsem užitečný, že společnosti nic nepřináším a připadám si hodně neschopný a všem ve svém okolí na obtíž. Tyto pocity mohou narůstat, pokud nemáte dostatečnou odezvu a lidi kolem sebe, kteří vás podpoří a v začátcích vám hodně pomohou tím, že vás prostě vezmou mezi sebe a pomohou vám tuto bariéru překonat. Je to ze začátku o trpělivosti a záleží také na psychické odolnosti člověka, který tuto vadu má. To je jen na takový malý úvod, aby si běžný člověk dovedl představit, jak to asi vypadá.

Když vás izoluje někdo od světla, aby jste neviděli, od zvuků, aby jste nic neslyšeli, nemáte přísun téměř žádných informací. Můžete cítit hmatem, čichem, senzibilní jedinci mohou vnímat kolem sebe šestým smyslem, který jim může mnohé říct. O komunikaci to ale moc není. Jste ve tmě a v tichu. To jen pro malou představu, jak to vypadá.

Měl jsem ale velké štěstí, protože mi moje rodina od samého začátku vytvářela podmínky pro to, abych se mohl řádně zapojit, kamarádi ve škole i doma mně brali mezi sebe. Při tom docházelo i k humorným situacím, kdy jsem se od srdce mohl a stále mohu zasmát i sám sobě. Takže naštěstí mnou zmíněné stavy nebyli moc časté. Sociální kontakt je v tomto případě hodně důležitý.

Když lidem nevadí, že se jich zeptáte několikrát za sebou „cože,“ nebo „ještě jednou“ a třeba taky plácnete něco a pak zjistíte, že jste vlastně úplně mimo mísu. Jsou to situace, které jsem se musel naučit překonávat a ještě teď mně to někdy zasáhne nepřipraveného. Přesto jsem vděčný za to, že mám i přes svojí vadu spoustu skvělých lidí kolem sebe.

Technika hodně pomáhá, i když není dokonalá

V dnešní době, může hodně pomoci technika, která tak jako tak, je už neodmyslitelnou součástí našeho života. Sluchově postiženým i hluchoslepým lidem, hodně pomáhají naslouchátka, která velmi ulehčují orientaci v prostoru. Jsou schopna pomoci díky různým nastavením při komunikaci s druhými lidmi, je možné kompenzovat ztrátu zraku tím, že jste schopni využít i trochu toho sluchu k orientaci podle zvuků. Nemohou nahradit běžný sluch, ale mohou vás hodně posunout o pěkný kus dál ke komunikaci a k životu.

Sám za sebe mám poměrně hodně vysokou ztrátu sluchu, můžete si to představit jako tlumení běžného poslechu o 110 decibel. Obecně vzato zvuky ke mně nepřicházejí v běžném hlasitém poslechu. Nebo slyšíte zvuk, ale už nerozumíte mluvené řeči, nebo jen hodně zblízka. Sluchadla vám zvuk zesílí natolik, že jste schopni rozumět a když kolem vás není velký hluk i normálně komunikovat a vnímat.

Technika jde dopředu a tedy i sluchadla. Bohužel je zde jedno úskalí a to je cena techniky. Pokud máte štěstí a nemáte vysokou ztrátu sluchu, budou vám stačit cenově dostupnější sluchadla. Můžete si pořídit i cenově vyšší kategorii, bude to pro vás takový bonus při poslechu. Cenově nižší varianty sluchadel dovedou i dnes sluch slušně kompenzovat. Mají ale méně funkcí, nezvládají tak dobře zvládat podmínky v hlučném prostředí. Sluchadla vyšších cen už mají výkonnější procesor, umí díky různým funkcím kompenzovat ztrátu sluchu směrovými mikrofony, umí lépe rozeznávat zvuky v rušném prostředí.

Pokud jste měli tu smůlu, že máte vyšší sluchovou ztrátu, bude narůstat i cena sluchadel. Tato cena se může pohybovat od 25000,- do 80000,- Kč. Pořízení takové pomocné techniky vás může tedy občas trochu potrápit.

Pojišťovny nedávají mnoho, zbytek si musíte sehnat. A úřady práce v našich podmínkách na tento typ pomůcky nepřispívají. Osobně volím sluchadla vyšší cenové kategorie, protože komunikace při práci a v běžném životě je pro mně velmi důležitá. Navíc je zde možnost lepší orientace v prostoru, ve kterém se pohybuji. Sluch zde hraje nemalou úlohu. Sluchadla jsou velmi citlivá technická zařízení a bohužel podléhají při nošení podmínkám prostředí. Proto je jejich životnost běžně 5 až 7 let, pak už jsou přece jen poruchová. A je opravdu velmi nepříjemné, když vás taková situace zastihne nepřipravené.

Mohou pomoci i nadace

V dnešní době nemusíme spoléhat jen na možnosti státu, ale můžeme se obrátit i na nadace. V době psaní tohoto článku, zrovna zkouším oslovit několik nadací které by mi mohli něco přispět na pořízení kvalitních sluchadel. Je to jedna z možností, jak zmírnit dopad na ekonomickou náročnost a chci se vyhnout dalším úvěrům. Na sluchadla sháním prostředky jednou za 5 let, abych předešel možnému vyřazení ze života, pokud by současná sluchadla už nešla opravit.

Jaké nadace mohou pomoci?

Byli mi doporučeny následující nadace: Nadace Olgy Havlové, Nadace charty 77, Konto Bariéry, a Nadace Agrofert.

Můžete i vi pomoci tím, že pro lidi se sluchovým či zrakovým postižením pošlete příspěvek na tyto nadace.

Co dodat na závěr?

Žádné postižení není jednoduché. Postižení zraku a sluchu patří bezesporu mezi komplikované vady. Je škoda, že v České republice stále nejsou pro tyto lidi podmínky pro bezproblémové pořízení pomůcek pro lidi se zdravotním postižením. Je tu sice mnoho práce uděláno, ale úřady a pojišťovny neřeší využitelnost pomůcky a její potřebnost pro konkrétního člověka, ale většinou ekonomickou náročnost.

Proto jsem se rozhodl jít cestou vlastní svépomoci. zkoušel jsem jít cestou úvěru, ale ukázalo se, že je to hodně zatěžující záležitost. A svojí prací ne vždy mohu své potřeby úplně pokrýt, obzvláště když se jedná o tak cenově náročné pomůcky jako jsou sluchadla. Proto vznikl projekt Život bez zraku, abych zkusil najít možnost hledání prostředků ne jen pro sebe, ale i pro další kolem mně.

Pokud by jste chtěli podpořit mojí činnost, budu Vám velmi vděčný. V kontaktech najdete i číslo účtu určené pro tento projekt. Velmi děkuji za podporu.

Blízcí přátelé i rodina, to jsou důležití lidé, kteří lidi se zrakovým i sluchovým postižením hodně posouvají dopředu. Technika je skvělá věc, ale přátelství která v našich životech jsou a přetrvávají, to je prostě poklad, který nelze nijak nahradit.

Proto opravdový dík za to, že Vás moji milý mám.

Bez Vás by to prostě nešlo.

S vděčností i díky

Láďa.

Stránky:123»