Archive from Květen, 2020
Kvě 31, 2020 - Zamyšlení    No Comments

Podoba přátelství

Když si uvědomíme a prožijeme slovo přátelství, vybaví se nám hromada lidí, kteří jsou našimi přáteli, kamarády.

Jaká je ale povaha přátelství dnes? Co očekáváme a co očekávají oni od nás?

V dnešní době máme různé názory i pohedy na přátelství. Je to ale často povrchní podoba, nebo jsme se svými přáteli často v kontaktu? Je pro nás důležité vědět, i věřit, že je dobré přátelství důležité v našem životě?

Opravdový přítel, s vámi vlétne do průšvihu, bude při vás stát, vždy je ochoten pomoci, když to potřebujeme. Ale je to všechno co očekáváme? Nemáme od našich přátel očekávat víc a být jim víc po ruce, když oni potřebují nás? Jsme opravdu ochotni sami sebe objetovat pro svého přítele?

To jsou otázky, které se mi honí hlavou pokaždé, když poznám dalšího čkověka, nebo když prožívám chvíle, které jsou vzácné, s přáteli čerpáme sílu, tu potřebnou energii kterou tak potřebujeme pro náš život.

Dnešní podoba většiny přátelství, je rychlá, nahodilá, díky sociálním sítím máme hromadu přátel, ale často jsou to přátelství, která jsou velmi povrchní. Kdo prožije opravdový vztah s jedním přítelem, přítelkyní, nebo skupinou přátel, kteřé v našem životě máme, a vydrží po celé roky, tak prožil a prožívá opravdové přátelství.

Můžeme mít hromadu známých lidí, kteří nás potřebují, protože je to pro ně nějkaým spůsobem výhodné. Ale opravdové přátelství, není jen o výhodách, ale také o nevýhodách, které v životě máme a prožíváme.

Jsme víc než kdy jindy schopni navazovat vztahy lehčeji, své přátele máme vždy poruce v mobilu, na e-mailu, nebo na facebooku. To je fajn. Ale když přátelství přetrvá věky, i různé neshody, nebo výměny názorů, hovoříme zde o opravodém přátelství.

S láskou a úctou

Láďa

Kvě 28, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Život není vždy snadný, přesto ho stojí za to žít

Když někdy procházíme životem s různorodými zkouškami, mnohdy každého z nás napadne, jaký mám vlastně život? Je důležité, co jsem dokázal, udělal, nebo řekl a co to přineslo lidem kolem mně?

Na tyto otázky, jsem se snažil si odpovědět v průběhu posledních měsíců několikrát. Vždy se práce nedaří podle představy, není vždy dostatek elánu a chuť něco řešit, také není vždy po ruce. Dotírají na nás pochybnosti, destruktivní myšlenky, nebo máme prostě jen depku. V těchto chvílích se vždy ptám: ,,Jaký je můj život?“

Co očekávám, čeho chci dosáhnout? A co mi brání v tom, abych byl opravdu šťastný a cítil se naplněný?

Jak mile si tyto otázky položím, rozhýbe se vše kolem. Energie našeho života se dá do pohybu, události naberou směr, kterým se mám ubírat dál. Jsem-li se svým životem plně spokojen a uspokojen, přichází stagnace, zůstávám stát na místě. Jsme podobni stromu, který zůstal ležet ve vodě, nebo stojí na místě, které mu nepřináší živiny a uhnívá, pomalu zaniká. Uvědomuje si, že je stále spokojeným stromem, že na něj svítí slunce, fouká příjemný větřík a to mu přece v životě a k životu stačí, nepotřebuje víc. Najednou mu začnou uhnívat kořeny, žloutnout listy, pomalu se ohýbá, až příjde silný vítr a vyvrátí ho z kořenů. Zůstane ležet a v posledních chvílích kdy si uvědomí, že leží se svojí hlavou na zemi, uvidí paprsek světla. A zatouží po slunci, které už neuvidí.

Tak je to i s naším životem. Zůstaneme-li dlouho stát na místě, začnou se naše dny odvíjet stále stejně, zabředneme do stereotypu, přestáváme snít a náš život je den ode dne nudnější a prázdnější. A v posledních chvílích ještě zatoužíme něco poznat, zažít, uvidět to, po čem jsme snili. Pak odcházíme do nicoty, a přežíváme.

Chceme takový život?

A to je právě ono. Jak se začneme ptát, dostáváme odpovědi. Když něco uděláme, může se zdát, že je naše snažení na počátku zbytečné bezvýznamné. Jednoho dne, se ale vše pohne způsobem, jaký jsme čekali asi nejméně. Do našeho života přichází svěží vítr, trochu nám ho zpřehází, a musíme trochu zamakat. Ale podle toho víme, že žijeme.

Naše duše si vybrala cestu rozvoje, poznávání, sbírání zkušeností. Pokud v tomto životě neuspěješ, protože si usnul na vavřínech, nebo si ztratil smysl života a nic pro tebe nemá cenu, skončíš to v dalším životě. Ale jinak a v jiné situaci i okolnostech, dokud touhu své duše nenaplníš.

Proto stojí za to, život žít, ne přežít. Pusť do svého života vítr, nech se ozářit sluncem a také ovlažit deštěm. Sem tam obdržíš nějakou tu zkoušku, ale posuneš se dál. Porosteš, tvůj život bude plný hojnosti, radosti i snů. Proto stojí zato život žít, ne přežít. Hledej chvíle naplnění, poznávej místa i čas, kdy tě může někdo obohatit, nebo ty můžeš obohatit a dát něco druhým kolem sebe. Naplň své sny, jdi za svojí vizí, neboj se dělat chyby, protože ty tě posouvají dál. To nejsou vždy chyby, to jsou lekce, které tě posouvají.

Děkuji za život, který teď mohu žít. Je pestrý, bohatý, má pro mně smysl. Stavěj domy, tvoř, dávej radost i lásku, rozdávej pokoj, odpouštěj. A tvůj život bude plný zážitků, výzev i radosti a také lásky.

S díky za dar života

Láďa

Kvě 24, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Náhodná setkání nejsou náhodná

Každé setkání s nějakým člověkem, nikdy nebývá náhodné. Naše duše každé setkání už dopředu znají. Znáte to, když někoho potkáte, tak u někoho najednou poznáváte, že jste se už někdy setkali. Podoba člověka, nebo jeho mluva, jednání, chování i charakter, jsou nám povědomé.

Muž potká ženu a ví, že s ní prožil někdy život před tím, někdo se na vás usměje a vám se vybaví podoba člověka, kterého jste viděli dříve. Je to podobné, jako když někam přijdete a víte, že jste dané místo viděli, či navštívili.

Každý z nás, si neseme ve svém životě, v duši, vzpomínku. Naše duše vědí, co se odehrálo v minulosti, vědí, co se odehraje dál. Vnímáme podobnosti v událostech, v situacích.

To že někoho potkáme, není náhoda. S někým, koho potkáme jednou, prožijeme celý život, někdo nás ovlivní jen na chvilku a někteří kolem nás jen tak projdou, ale nikdy to není náhodné setkání.

Krása života je ukryta v jeho rozmanitosti, v jeho mnohotvárnosti. A tak i naše setkání, mají být něčím jedinečným. Proto z každého setkání, vytáhněme co nejvíce pro svůj život, každý člověk, ať je nám vzácný.

S láskou a vdčností

Láďa

Kvě 19, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Chudoba a bohatství, je stav mysli

Procházíme dobou, kdy jsme zkoušení, jak obstojíme v existenčních, duchovních i dalších rovinách našeho života. Více než jindy, máme spoustu věcí, zdrojů i možností k dispozici a můžeme využít víc než kdykoliv před tím možností techniky, financí i podpory přátel na sociálních sítích. Přesto všechno je hromada lidí chudých. Proč to tak je?

Na tuto myšlenku mně přivedl náš rozhovor s mojí ženou, kdy jsme se bavili o tom, jaké mají někteří jiné možnosti, než máme my. A v jedné části jsme zmínili i chudobu. Moje žena bez nějakého uvažování prohlásila: ,,Tam už jsme.“ A mně se najednou v šoku otevřeli oči. Tedy pomyslně.

Chudoba i bohatství, je stav mysli. Nejdříve moje reakce byla taková, že veškeré mé snažení, hledání příležitostí jak zlepšit svůj život je v troskách. Vše co jsem udělal, najednou po prohlášení mé ženy, vypadalo, jako bych neudělal prostě nic. Jen se pachtil, honil a bezcílně bloumal životem, ve kterém jsou sny, ale žádný sen se nenaplnil. Musel jsem vyjít ven na balkón, abych se nadýchal čerstvého vzduchu a to prohlášení nějak zpracoval. A najednou my to došlo.

Jak se ve skutečnosti cítíme? Cítíme se být bohatí, nebo chudí?

To vše je náš stav mysli. Jak se cítíme, jak prožíváme život, jaké myšlenky kolem sebe šíříme, ať už vědomě, či nevědomě, vše se odrazí v následujících událostech, v tom, jak se bude odvíjet náš život. Je to velmi prosté.

Náš život, není jen souhra událostí, náhod, poznání a pochopení. Není to jen to, jak si stanovíme své cíle, kterých chceme dosáhnout.

Náš život je odrazem naší mysli. to, jak přemýšlíme a pak jednáme. S tím souvisí i naše bohatství i chudoba. Vše se odráží v našem chování i jednání.

Co s tím? Po tomto zjištění už věřím, že jsem schopen dosáhnout buď absolutní chudoby i bídy na základě toho, jak mé myšlenky, mé obavy, strachy nechám působit na svůj život. Kdykoliv budou mé myšlenky destruktivní, pesimistické nebo odmítavé k příležitostem, které mi život nabízí, na tolik bude má chudoba a bída patrná. Je třeba vědět, věřit, cítit, prožívat, že jsme bohatí, tím přitáhneme do svého života bohatství ne jen v penězích, ale i v mnoha dalších podobách. Tím že budeme šťastni, budeme děkovat za každý den našeho života a to i v případech, kdy se zrovna nedaří. Nesmíme dovolit, aby naše myšlenky byli sklíčené, smutné, destruktivní. Naší snahou by mělo být, mít myšlenky naladěné na přijímání energie, dávání a hojnost všeho.

Mám vše co potřebuji a jsem za to za všech okolností vděčný, raduji se z každé maličkosti, z příležitosti, která mi do života přichází. Příležitosti, které nás vedou k růstu, ukazují nám cestu k lepšímu, bohatšímu a naplněnému životu.

Milujte život, mějte rádi sebe i druhé, přejte sobě i druhým jen to nejlepší přitahujte pro sebe i pro druhé kolem sebe hojnost. A hlavně, věřme, aby se nám to dařilo i v těžkých dobách, kdy dostáváme různé zkoušky abychom mohli sami před sebou obstát.

S láskou a vdčností

Láďa.