Archive from Říjen, 2020
Říj 26, 2020 - Vztahy a přátelství    6 komentářů

Mé přátelství s Radumkou

V Životě někdy potkáme lidi, kteří nás obhatí svojí přítomností, aniž by by se o to museli nějak snažit. Jsou velmi moudří, prozíravý vyznají se v lidské duši.

Mám opravdové štěstí na vzácné lidi a přátele. A jedním takovým z opravdových a velmi upřímných přátel je radumka.

Vlstně už ani nevím, jak jsme se poznali, ale připadá mi, že tuto ženu už znám celý tisíciletí. Dalo by se říct, že jsme se poznali díky našim dalším společným přátelům na Facebooku. Jednoho dne mi prost+ě přistála žádost o přátelství od Radmily. Nejdřív jsem si říkal, co to asi může být za člověka. Nakoukl jsem na její profil a po přečtení pár Radmilčiních myšlenek jsem pochopil, že tomto člověk mně bude provázet životem a bude obohacovat mé chápání a poznání světa.

Někdy nám přicházejí do života různé situace i zkoušky a Radmila mi po našem seznámení občas intuitivně napsala, jak se daří, vyjádřila podporu, pohladila svojí radou i pohledem na život duši.

Sám rád píši příspěvky na Facebooku a Radmila vždy byla ten, kdo diskutoval, podílel se na rozvíjení myšlenka, nebo řekl i opačný pohled a názor. Od samého začátku pro je její přátelství inspirující. 

Je to životem otřískaná a přitom velmi citlivá žena, která si nanic nehraje a řekne věci tak jak jsou a cítí. V jednom okamžiku vám řekne pravdu do očí, která není příjemná, a v dalším vás zahrne opravdovou láskou a pochopením. 

Naše první setkání na živo, nás hodně sblížilo. Setali jsme se v Třinci, kousek od jejího bydliště asi p skoro čtyřech letech dopisování a občasné komunikace po telefonu.

Radumka má ráda Kartičky, a sama je velmi dobře vykládá. Další její záliba je Astrologie, moc ráda čte a své nasbírané zkušenosti umí využít a předat dál. Ráda pomáhá tam, kde cítí, že to má smysl. Je duchem svobodná nezávislá, intuitivní a dobrosrdečná bytost.

Proto jsem byl na naše první setkání opravdu zvědav. Vyjeli jsme jednoho květnového dne i s mým přítelem Radimem tedy to mince. Měli jsme se tam poznat i s radmilčinou kamarádkou Andrejkou. Když jsme přijeli vlakem do Třince, bylo zrovna vedro.

Vystoupíme z vlaku a už nám Radumka s Andrejkou běželi naproti. Tak jsme se pobývali a první Radmilčina věta na přivítanou bla: Kde máš čepici Láďo?

V té chvíli jsem si uvědomil, že jí mám pro všechny případy v kapse, abych neměl spálenou hlavu. Ale její upřímná starost mně opravdu dojala.

Ubytovali jsme se v jednom hotelu a vzali jsme s Radimem děvčata na oběd. Celu dobu si bylo o čem  povídat a řešit. Andrexka nás pak po nějaké době opustila a šla si po svém a mi s Radmilkou jsme po obědě zaběhli do první čajovny v Třinci a celou dobu jsme měli co probírat řešit.

Ramek si jí take oblíbil a tak hovor byl velmi družný a příjemný.

Setkání se do zbytku vyplnilo a bylo velmi milé a pohodové. 

Slíbili jsme si, že se po roce sejdeme zase, pokud to situace dovolí. Rozloučili jsme se jako opravdový staří známí, i když jsme se znali fyzicky pár hodin. Někteří lidé se hluboce zapíší do našich srdcí. To přátelství trvá do dnes.

A po roce jsme se opravdu sešli. Tentokrát v době, kdy nás všechny terorizoval ten zákeřný malý virus Korona virus. Bylo to v létě, koncem července, v penzionu Harmonie v Maršově, kousek od pece pod sněžkou. Tentokrát na setkání nechyběla moje žena zdenka, a Radmilčin muž roman se synem Romanem.

To setkání opět bylo velmi přínosné a velmi povzbudivé i srdečné.

Strávili jsme spolu nádherné 3 dny. 

S některými lidmi, zůstáváme ve spojení celý zbytek života. A já vím, že toto přátelští přetrvá věky, celé životy.

Radmila mi v životě hodně pomohla poznat a pochopit svět duchovna, jak fungují věci které jsou za hranicemi našeho chápání, díky ní jsem mohl poznat částečně tajemství astrologie i výkladu karet.

Psílilo to všechno mé intuitivní vnímání a obohatilo velkou měrou můj život.

A za to všechno ti má milá Radumnko budu vždy do konce svého života velmi vděčný.

Díky, že si v životě semnou, i s mými blízkými.

S vděčností i úctou

     Láďa.

Říj 26, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

plán našeho života

Nejvíce si uvědomíme hodnotu věcí tak, když jsme postaveni k řešení, kterou variantu pro další život si vybrat. Věci které nám už neslouží, máme s vděčností pustit a nechat. Otevřeme se pak novým příležitostem i věcem, které přinášejí do života novou sílu vítr i nové pohledy.Proto dělám věci v životě tak, jak bych je dělal poprvé, protože vím, že dnes je to tak, a zítra to může být jinak.Po uplynulých letech a nasbíraných zkušenostech jsem dospěl k přesvědčení, že tím, že se na události, situace i věci v našem životě nebudeme fixovat, necháváme proudit energii volně, nestavíme jí přehrady ani zábrany.O to by měl být náš život lehčí a bohatší. Měli bychom být přizpůsobivější a budeme schopni lépe realizovat plán, který nám od zrození nastavila naše duše.duše, se kterou chceme splynout, díky které vůbec jsme zde.Zbytek života budu tedy hledat upřímně naplnění své duše, abych mohl na konci své cesty říct: ano, dělal jsem v životě chyby, dobrá i špatné rozhodnutí, ale mohu s jistotou říct, naplnil jsem svojí misi, svojí cestu.Ponořme se do sebe a hledejme v této době svojí duši. Pak najdeme cestu jak dál pokračovat životem, aby se naplnil jeho velký potenciál i smysl.

S pokorou

Láďa.

Říj 25, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Je to bláznivý čas, ale je potřebný pro náš duševní i duchovní růst

Tento čas by se dal nazvat časem chaosu, beznaděje a lidské zvůle.

Malý virus, který není téměř vidět, zkomplikoval životy mnoha z nás. Zastavil náš běžný život, má dopad na ekonomiky všech zemí světa, stále paralyzuje běžný chod států.

Má obrovský vliv na rodinný, sociální i společenský život všech.

Škola se u nás v Česku zavírají, staří lidé si izolují, někteří z nás nemohou pracovat protože zatím není jak, nebo protože jsme závislý na tom, zda k nám přímou lidé, nebo ne.

Byl jsem donucen ukončit svojí živnost, a nechat se zaměstnat, protože už nebyla jiná cesta, jiná možnost.

Neustále financovat, provozovnu z peněz, které dávám ze svého nebylo dlouho udržitelné a možné.

Celé 3 měsíce na jaře, když přišla první vlna všeho toho šílenství, mnohé z nás odřízla od běžného života. Bylo třeba hledat nové možnosti, nový způsob života.

Věci, které jsme považovali za samozřejmé, najednou už tak samozřejmé nebyli. Byli jsme vrženi ne všichni, ale někteří z nás na nulu, museli jsme hledat nové možnosti a příležitosti.

Když první vlna pominula, mnozí z nás se pokusil rozjet to, co jim fungovalo, práci na které jsme byli zvyklí a dělali jsme jí tak, jak jsme nejlépe uměli. Kadeřnice kosmetičky, pedikérky, i obyčejní řemeslníci a obchodníci. Všichni jsme začali věřit, že se vše rozjede a narovná.

Pak přišlo období probuzení a prozření. Lidé ze strachu o své životy, začali nosit roušky v době první vlny a jak se zdálo i v mezidobí v letním čase, stále rouška byla naší součástí. Všudepřítomná a hmatatelná panika, z malého viru, která ovlivňuje životy všech tak, jako ovlivňoval životy např středověký mor. Jenže, dříve se lidé dovedli rychleji oklepat a jít životem dál, protože chápali, že nemoci a viry tu jsou a budou stále. Příjímali život tak, jak přišel. Svět zachvátila hysterie, ochromil strach.

V letním čase se vše dalo nějak do pohybu, nějak jsme začali fungovat. Jenže přišel podzim a hrozba je tu zase. Opět se vše pozastavuje, opět je vše zvůli nohama. 

A tento čas už mnoho z nás, kteří jsme byli zvyklí pracovat  na sebe, není schopno rozdýchat. 

Opět nás to některé hodilo na nulu.

Co dál? Jak to celé vzít a přijmout?

Tak jak to přichází. Nehodnotit, nesoudit, neničit si tím život.

Byl jsem donucen se nechat zaměstnat v naději, že skřísím to, co do poslední chvilky bylo běžnou součástí mého života.

Mnoho z nás si musí zvyknout na nové spůsoby, nové začátky. 

Sice v mém případě skončila provozovna, ale neskončila snaha žít tak, aby měl život smysl i radost. Mnoho z nás bude dotlačeno si uspořádat myšlenky, beze nuceni znovu pře organizovat náš systém života. Ale budeme dál žít a fungovat. Malý virus, malý terorista, který nám sice nemusí dát pokoj, nás nesmí a nemůže zlomit.

A co fungovalo do teď běžně, bude fungovat jinak. Nebudu mít sice provozovnu, ale budu fungovat dál mezi lidmi.

Bylo mi dáno zaměstnání, za které teď v této chvíli musím být vděčný a jsem vděčný za to, že zůstalo mnoho lidí, kteří podpoří, potěší i pohladí.

Ale vše utvoříme jinak. Všemu dáme jiný směr a rozměr.

Tato situace nás vede k vnitřní odolnosti, máme se naučit vnitřní rovnováze. Víc si vážit svých lidí kolem sebe, rodin, dětí, manželů, manželek, babiček i dědečků, maminek i tatínků.

A v nemalé míře věrných přátel.

Zároveň se ale také máme stát houževnatými činiteli a tvůrci svých myšlenek snů i vizí.

Protože to by mělo být naším motorem pro další snažení, narovnání všeho, k co touto situací a vrcholnými vrstvami naší společnosti, bylo po křiveno.

Nechci tvrdit, že všechny činy našich představitelů vládnoucí elity, bylo špatné. Ve světle událostí, které ale proběhli, byli některé restrikce naprosto zbytečné a nežádoucí. Bylo třeba omezit docházku našich dětí doškol? Nebo bylo třeba a nutné izolovat naše starší spoluobčany v zájimu domnělé jejich ochrany od zbytku rodin, společnosti?

Bylo nutné omezit pracovní úsilí mnoha živnostníků a firem?

Domnívám se že nikoliv. Toto bude mít destruktivní dopad na životy mnoha z nás, bude třeba začít v mnoha oblastech našeho snažení znovu a ještě lépe.

Na druhou stranu jsou lidé, jako zdravotníci, pečovatelé, sestry, lékaři, kteří byli touto situací vybičováni k úžasným výkonům a jejich snaha situaci zvládnout a udržet byla víc než obdivuhodná. A to vše pro dobro společnosti, která ale nemůže jejich úsilí ocenit a zúročit.

Celá tato situace utvoří společnost houževnatější a jak doufám, budeme více sledovat dění i práci vrcholných představitelů, vládnoucí elity. Bude třeba být víc vnímavý jakým způsobem spravují naše záležitosti ekonomického, společenského, a v neposlední řadě morálního řádu a kodexu. Doufám, že společnost bude pružněji reagovat, pokud bude třeba sesadit, odstranit, i eliminovat jedince, kteří ve všem sledují jen svůj mocenský prospěch. Více kontrolovat činnost korporátních společností, a odstřihnout od zdrojů ty, kteří jí škodí a prosazují se na úkor ostatních.

Máme moderní technologie, které nám usnadní tuto kontrolu, ale nesmí nám přerůst přes hlavu snaha věci korigovat jen v zájmu malé skupiny.

Je třeba spojit síly, je třeba sjednotit naše jednání pro blaho celku, celé společnosti. 

Začínáme tedy znovu. Znovu nastartujeme ekonomiku, znovu rozjedeme své pracovní, společenské i sociální aktivity. Ale s tím, že si nesmíme jako společnost nechat vzít naše práva, všeobecnou svobodu, i svobodu jednotlivce, která by měla být prioritou a snahou.

Někteří z nás nemáme své živnosti, nebo jsme je museli pozastavit, nebo třeba i zrušit. Kompenzace nějakými finančními zdroji není vždy účelná. Proč někteří z nás zůstali doma zajištěni? Proč někteří z nás toto berou jako výhodu?

Toto není výhoda, toto je destrukce ekonomických jistot. Kolik porbdělích nocí museli podstoupit lidé, kteří se snaží zachránit chod svých firem, živností a nebyli schopni cokoliv změnit, udělat něco pro to, aby jejich vybudované živnosti i společnosti nemuseli zkončit, nebo propustit své zaměstnance a začínat znovu?

Zničit se dá vše během několika okamžiků. Ale vybudovat něco dá mnohem více úsilí a píle.

Toto se už nesmí opakovat a jako společnost bychom měli mít možnost do toho co mluvit víc, než před tím.

Co z toho všeho plyne?

Začneme znovu, budeme si víc všímat práce našich vládnoucích elit?

Doufejme že ano. Spojme své síly a možnosti a pojďme ukázat našim vládnoucím elitám, že je důležité, aby nepřehlíželi pracovní, společenské úsilí těch, kteří něco pro společnost dělají, dávají lidem práci a nesnaží se své zaměstnance zotročovat, podmaňovat.

Státy by měli víc podporovat svojí činnosti své živnostníky a firmy, protože díky tomu je jejich ekonomika pružnější. A to např uměrnýmy daněmi, malou biokracií a morální podporou.

Na závěr chci napsat  toto:

Začnu znovu, ale bude to jinak a jiným způsobem. V současné době má provozovna masáží končí, ale snaha se udržet pro potřeby lidí, kteří mně budou potřebovat nikoliv. Stát mi zrušil provozovnu, ale ne mojí snahu. Duch v každém z nás, se probouzí, píle bude o to větší. Nevzdávejme se tak snadno adělwme něco proto, abychom ukázali že píle, svobodný duch a pevná víra i naše vize jsou silnější, než destruktivní jednání lidí, kteří nic nemuseli budovat.

S láskou i pokorou

    Láďa.