Život bez zraku

Zářivé jitro

Když ráno vstaneš a slunce probouzí tě zář

To v tobě se radost zdvihá, úsměvem ozdobíš tvář

Protáhneš své tělo a káva z kuchyně už voní

Do tvých uší tiše zní lahodných písní tóny

To chystá se tvůj nový den

Už jsi se vzbudil, zdál se ti krásný sen

Sen o tom, kdo má tě rád

O tom, kdo své srdce  chce ti dát

Je ti dobře, v duši máš dnes klid

Víš jistě, že můžeš zase naplno žít

Cítíš vděčnost za vše dobré i špatné

Tak už vstaň a prožij svůj den krásně

Láska je v srdci a oheň v tobě hoří

Uvidíš co den ti přinese a co život stvoří

Potkáváš lidi, co jdou kolem tebe

Někdo se k tobě blíží, cítíš, jak směje se na tebe

Jako to slunce jasné, vzduch je svěží

Už k tobě tvá milá běží

Znáte se už léta, však chcete jen

Sdílet a prožít vše, co přinese nový den

Na každém dni, jak přichází

Je něco radostného, pěkného,

Ať radost, naděje i láska z našich srdcí nikdy neodchází

Máme přece jeden druhého

Každičké ráno je jinak jedinečné

Někdy smutné, někdy zasněné

Vždy den svůj však začni vděčně

Poděkuj za život, že zatím žijeme dostatečně

A díky za vše dobré i špatné ať zní

A radost, naděje a láska pokaždé tvé nitro zaplní

Budeš pak celý den jako perla, budeš rozdávat štěstí svého dary

Překonáš v lásce všechny strasti i nezdary

A když přece jen vstaneš se srdcem těžkým

Odpusť sobě i jiným a hned ucítíš vůni květin

Život naplno žij a neboj se jít dál

Brzy poznáš, že za tebou jsou těžké chvíle, co jsi překonal.

S láskou a pokorou

Láďa

Slunce svítí, jaro se blíží, stojím venku a oči se mi trochu klíží.

Věje větřík, vzduch krásně voní, po malé pláňce se můj pes radostně honí.

Hlavou mi letí mnoho vzpomínek, jak bych mohl žít, jak věřit, mám mnoho otázek a připomínek.

Tu zvedne se vítr, slunce zazáří, cítím jak úsměv se mi rozlévá na tváři.

Díky slunce za to, že hřeješ a svítíš a bohatou úrodou světla nás pošetilé lidi sytíš.

Stejně jako naše oči otevírá tvá záře, stejně tak rozesmívá srdce, duše i tváře.

Díky větře, že si pokojně duješ, proháníš se krajinou, a dobré zprávy nám zvěstuješ.

Jak jsi volný, díky ti za to, od tebe se můžeme učit jak být svobodný, jak správně na to.

Když padá déšť nebo sníh, díky za to, je to přece jen pro naše dobro, vodo co vláhu zemi i nám dáváš, je to lepší než všechno zlato.

Duši i srdce ovlažíš, vracíš život, kam dál můžeš na cestě ukázat ten správný bod.

Matičko země, ty skvělá to naše matko, jsi námi tak trápená, přesto nám dáváš vše, co teď máme, jídlo, teplo i snad to zlato.

Mnohem víc cítím vděčnost, že každý u tebe je stále host, jenž najde útěchu i přístřeší, ať je v jakékoliv situaci, ať řeší, či neřeší.

A to vše Otec Vesmír stvořil, vše v harmonii a v lásce souzní,

Díky za vše co máme, za srdce, co život spojil.

Za lásku, co můžeme si dát, že jeden při druhém ještě stále můžeme být, pevně stát.

Ať má lásku i radost každý, žena či muž, tvoříme vše, co vesmír dokonale tvoří.

Učme se v jednotě a lásce plně žít, být si oporou radostí i potěchou, to by tak mělo být.

S láskou a pokorou

Láďa