Browsing "Vztahy a přátelství"
Čvn 3, 2020 - Vztahy a přátelství    No Comments

Zářivá duše Romanka

Někdy potkáme v životě lidi, kteří nás prostě od samého začátku zaujmou a inspirují. Bývají často nenápadní, moc se na veřejnosti neprojevují, ale přesto všechno mají smysl pro detail a jsou prostě zdrojem obohacení a pohody. A novým mým dobrým přítelem je právě Romanka, o které chci také napsat pár řádků, protože hodně ovlivnila můj život a hodně se svým náhledem na život i na lidi kolem sebe, se zasloužila o vznik života bez zraku. Dá se říct, že mně od samého začátku při mém snažení hodně podpořila. Naše první setkání nebylo ničím výjimečné. Dělám masáže a Romanka se prostě ke mně objednala na masáž, jako každý jiný. Dalo by se říct, běžný klient, běžná situace. Ovšem, co mně na ní upoutalo, byl její projev, hlas i názory. Hodně se stará o svého tatínka, v té době co jsme se poznali se ještě starala o oba rodiče. Dává do své péče i pomoci opravdu všechno a mnoho času, protože to tak prostě cítí a je taková. Od samého začátku jsem se sní cítil opravdu dobře a jak jsem brzy poznal, cítili jsme to tak oba. Jednoho dne, jsem měl na masáže paní, která měla jako proceduru lávové kameny. Byl zrovna pátek a já se těšil, že si udělám svojí práci a začne víkend. Když paní odešla začal jsem uklízet a mýt lávové kameny. Zazvonil mobil a hlasový výstup mi čte Romanka. Ahoj Romi, jak se daří? Její otázka mně překvapila: ,,Ahoj jsi v práci?“ A já odpověděl: ,,Jak to víš, ano jsem.“ ,,Mohu se stavit?“ ,,Určitě,“ odpověděl jsem. ,,Tak zatím.“ Odložil jsem mobil a netrvalo to ani dvě minuty a někdo klepe na dveře. Šel jsem tedy otevřít a ve dveřích stála Romanka. Její nečekaná návštěva mně zaskočila, ale i potěšila zároveň. Povídá: ,,Chtěla jsem tě jen nachvilku pozdravit, ale pak musím za taťkou. Ale vidím, že uklízíš, pomůžu ti.“ A tak jsme uklízeli spolu lávové kameny a povídali jsme si. V té době, jsem ani neměl tušení, co taková malá příhoda může způsobit. Ale už tenkrát jsem věděl, že začíná nová etapa mého života, že začalo jedno to nádherné přátelství na celý život. Jak sis mohl milý čtenáři přečíst již dříve, měl jsem něco podobného s mým bratrem a kamarádem Ramkem. Tohle je další přátelství, které hodně ovlivňuje můj život a za které budu dokonce svého života neskonale vděčný. Romanka je čistá duše, která ráda pomůže tam, kde je třeba, je to typ člověka, který se s vámi bude smát, když budete mít radost, a bude s vámi plakat, protože jste vi zrovna smutní. Je trošku uzavřená, opatrná a hned každému nevěří. Ale kdo si její přátelství získá, toho zahrne bezpodmínečnou láskou a péčí. Je to žena s velkým srdcem a umí kolem sebe rozdávat pohodu, pokoj a každý kdo jí poznal, ví, že sní je prostě dobře. Máme také spoustu společných zájmů. Oba máme rádi duchovno a diskuze na toto téma trvají hodiny. Hodně probíráme také naše rodiny, diskutujeme o kartičkách a oba pracujeme s kvantovou energií. Prošli jsme spolu už hromadou krásných, ale i smutných chvilek. Její rodina je správná. Má manžela, který miluje přírodu a rád vyráží na kole. Má také tatínka, který už je ale na ní hodně závislý a hodně jí zaměstnávají jeho potřeby. Držel jsem jí za ruku, když zemřela její maminka, kterou měla opravdu moc ráda. A její děti, to je také velká radost. Se všemi jsem měl tu možnost a čest, se spřátelit. Zažíváme mezi sebou zajímavé chvilky spojení na duchovní bázi. Víme jeden o druhém, když někdo z nás něco řeší. Stačí, abych měl nějaké potíže s klientem a Romanka mi píše, že cítí smutek, nebo ví o tom, že zrovna něco zaměstnává mojí mysl. To samé cítím i já. Hodně nás sblížila nejen kvantovka, jak mi s oblibou říkáváme naší práci s energií, ale i společné vnímání a pohledy na věci v životě. Romanka byla jedna z lidí, které jsem měl možnost vidět při práci s energií. Nikdy před tím, s žádnou energií nepracovala. Pamatuji si moc dobře na chvilku, kdy si svojí první práci zkusila. Byla unešená z toho, jak jí to jde, i když si ze začátku nevěřila. Od té doby se snaží pomáhat tam, kde je třeba a věřte nebo ne, vždy dokázala lidem kolem sebe pomoci. Její práce je velmi intuitivní, přimá situace v léčení tak jak přicházejí. Má také moc ráda přírodu. Rodina je u ní na prvním místě, má ráda ve věcech řád a určitý pořádek. Její srdce ale hodně trpí také nespravedlností ve světě a těžce nese křivdu. To jsou vlastnosti ženy, se kterou je opravdu moc fajn být. Děkuji vesmíru za všechny smutky i radosti, které jsme mohli zažít i prožít. Získala si mé srdce a jsem moc vděčný za její přátelství i podporu. Jako hvězda jasná, tvá duše je velmi krásná i vzácná, chvíle těžké ti slzy přinášejí, radost i láska však tvé srdce vždy naplňují. Umíš pohladit i potěšit, smíchem svým rozzářit. To jsi ty má milá přítelkyně, tak srdcem i duchem krásná, děkuji moc za to, že jsi mi tak vzácná.

S láskou a pokorou

Láďa.

Led 15, 2020 - Vztahy a přátelství    No Comments

O našem přátelství s Ramkem

Dobrých přátel není nikdy dost.

A takových přátel, kteří s vámi zůstávají po celou dobu vašeho života, těch je pomálu. Proto bych se rád podělil o své přátelství právě s Radimem, který mi hodně pomáhá při tvorbě tohoto projektu, a je pro mne bratrem, přítelem, kamarádem, druhem do všech životních situací. Spolu jsme toho už hodně zažili. Známe se už od střední školy, chodili jsme spolu na Evangelickou akademii, oba jsme odborní pečovatelé. Máme mnoho společných zájmů, a v každém z průšvihů v životě jsme byli, a jsme, jeden druhému oporu.

Naše první setkání

Radim nastupoval na Evangelickou akademii dva roky po mně. A jak to v životě bývá, vše je zařízeno tak, abychom mohli pochopit a poznat, že to pro nás bylo nejlepší. Radim chtěl nastoupit rovnou z osmičky na Evangelku, ale nedostal se. Zaměření školy ho ale natolik zaujalo, že šel do devítky, aby mohl na školu nastoupit. A jak mi sám mnohokrát vyprávěl, vždycky chtěl pomáhat lidem.

Setkali jsme se tenkrát na druhé budově Evangelky, která byla nově otevřená asi rok. Byl jsem vybrán, abych posloužil jako názorná ukázka toho, jak se chovat k nevidomým lidem. Měla to být jedna z věcí, která měla rozhodnout o přijímačkách na Evangelku, totiž, jak se umíme chovat v situacích, které nejsou zrovna běžné. Vešel jsem tedy do třídy, kde už byli nervózní čekatelé na přijímačky a mezi nimi seděl právě Radim. Něco jsem řekl zájemcům o životě nevidomých a zeptal jsem se: „Přátelé, představte si, že na přechodu pro chodce s vámi čeká nevidomý, kolem vás se řítí jedno auto za druhým. Jak nevidomého člověka oslovíte, nebo jak se k němu zachováte?“ Z řady studentů vystoupil Radim, bylo na něm vidět, že je hodně nervózní. Nabídl mi pomoc a co se nestalo:

Prostě mně chytil kolem ramen a že mně převede přes cestu. A tento čin rozhodl.

Jeho neohroženost se mi moc líbila a i když chudák v té době nevěděl, jak se vlastně má chovat, udělal prostě to, co považoval za nejlepší. Jednou rukou mně tlačil před sebou a přitom se hodně snažil, abych neupadl. Bylo mi ho tenkrát líto a zároveň jsem k němu začal cítit obrovské sympatie a náklonnost. Hned jsem věděl, že budeme přáteli. Už si nepamatuji co jsem mu tenkrát na to řekl, on případně doplní. Jisté však bylo, že už tehdy jsem si moc přál, aby nastoupil, líbil se mi od samého začátku.

Naše životy

Od samého začátku, co nastoupil Ramek na školu, se životy nás obou hodně změnily. Začali jsme spolu bourat bariéry mezi zdravotně postiženými a zdravými lidmi obecně. Zažili jsme spolu mnoho akcí a mnohdy to byly situace hodně těžké a kritické. Ale vždycky nás to posunulo o hodně velký krok v životě vpřed. Prošli jsme spolu první lásky, plakali jsme jeden druhému v náručí, když jsme jeden z nás procházeli krizí a nikdy jsme jeden druhého nechali ve štychu, ať už šlo o peníze nebo pomoc.

O životech mně a Radima ještě budete číst, postupně zde naše příhody zveřejníme.

Za přátelství s Ramkem budu do konce svého života nesmírně vděčný a ještě jistě spolu zažijeme mnoho nádherných i těžkých chvilek, které život přináší.

Ramku, děkuji za to, čím pro mně jsi a čím mohu být já pro tebe.

S pokorou i láskou

Láďa