Browsing "Vztahy a přátelství"
Říj 26, 2020 - Vztahy a přátelství    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Mé přátelství s Radumkou

Mé přátelství s Radumkou

V Životě někdy potkáme lidi, kteří nás obhatí svojí přítomností, aniž by by se o to museli nějak snažit. Jsou velmi moudří, prozíravý vyznají se v lidské duši.

Mám opravdové štěstí na vzácné lidi a přátele. A jedním takovým z opravdových a velmi upřímných přátel je radumka.

Vlstně už ani nevím, jak jsme se poznali, ale připadá mi, že tuto ženu už znám celý tisíciletí. Dalo by se říct, že jsme se poznali díky našim dalším společným přátelům na Facebooku. Jednoho dne mi prost+ě přistála žádost o přátelství od Radmily. Nejdřív jsem si říkal, co to asi může být za člověka. Nakoukl jsem na její profil a po přečtení pár Radmilčiních myšlenek jsem pochopil, že tomto člověk mně bude provázet životem a bude obohacovat mé chápání a poznání světa.

Někdy nám přicházejí do života různé situace i zkoušky a Radmila mi po našem seznámení občas intuitivně napsala, jak se daří, vyjádřila podporu, pohladila svojí radou i pohledem na život duši.

Sám rád píši příspěvky na Facebooku a Radmila vždy byla ten, kdo diskutoval, podílel se na rozvíjení myšlenka, nebo řekl i opačný pohled a názor. Od samého začátku pro je její přátelství inspirující. 

Je to životem otřískaná a přitom velmi citlivá žena, která si nanic nehraje a řekne věci tak jak jsou a cítí. V jednom okamžiku vám řekne pravdu do očí, která není příjemná, a v dalším vás zahrne opravdovou láskou a pochopením. 

Naše první setkání na živo, nás hodně sblížilo. Setali jsme se v Třinci, kousek od jejího bydliště asi p skoro čtyřech letech dopisování a občasné komunikace po telefonu.

Radumka má ráda Kartičky, a sama je velmi dobře vykládá. Další její záliba je Astrologie, moc ráda čte a své nasbírané zkušenosti umí využít a předat dál. Ráda pomáhá tam, kde cítí, že to má smysl. Je duchem svobodná nezávislá, intuitivní a dobrosrdečná bytost.

Proto jsem byl na naše první setkání opravdu zvědav. Vyjeli jsme jednoho květnového dne i s mým přítelem Radimem tedy to mince. Měli jsme se tam poznat i s radmilčinou kamarádkou Andrejkou. Když jsme přijeli vlakem do Třince, bylo zrovna vedro.

Vystoupíme z vlaku a už nám Radumka s Andrejkou běželi naproti. Tak jsme se pobývali a první Radmilčina věta na přivítanou bla: Kde máš čepici Láďo?

V té chvíli jsem si uvědomil, že jí mám pro všechny případy v kapse, abych neměl spálenou hlavu. Ale její upřímná starost mně opravdu dojala.

Ubytovali jsme se v jednom hotelu a vzali jsme s Radimem děvčata na oběd. Celu dobu si bylo o čem  povídat a řešit. Andrexka nás pak po nějaké době opustila a šla si po svém a mi s Radmilkou jsme po obědě zaběhli do první čajovny v Třinci a celou dobu jsme měli co probírat řešit.

Ramek si jí take oblíbil a tak hovor byl velmi družný a příjemný.

Setkání se do zbytku vyplnilo a bylo velmi milé a pohodové. 

Slíbili jsme si, že se po roce sejdeme zase, pokud to situace dovolí. Rozloučili jsme se jako opravdový staří známí, i když jsme se znali fyzicky pár hodin. Někteří lidé se hluboce zapíší do našich srdcí. To přátelství trvá do dnes.

A po roce jsme se opravdu sešli. Tentokrát v době, kdy nás všechny terorizoval ten zákeřný malý virus Korona virus. Bylo to v létě, koncem července, v penzionu Harmonie v Maršově, kousek od pece pod sněžkou. Tentokrát na setkání nechyběla moje žena zdenka, a Radmilčin muž roman se synem Romanem.

To setkání opět bylo velmi přínosné a velmi povzbudivé i srdečné.

Strávili jsme spolu nádherné 3 dny. 

S některými lidmi, zůstáváme ve spojení celý zbytek života. A já vím, že toto přátelští přetrvá věky, celé životy.

Radmila mi v životě hodně pomohla poznat a pochopit svět duchovna, jak fungují věci které jsou za hranicemi našeho chápání, díky ní jsem mohl poznat částečně tajemství astrologie i výkladu karet.

Psílilo to všechno mé intuitivní vnímání a obohatilo velkou měrou můj život.

A za to všechno ti má milá Radumnko budu vždy do konce svého života velmi vděčný.

Díky, že si v životě semnou, i s mými blízkými.

S vděčností i úctou

     Láďa.

Čvn 3, 2020 - Vztahy a přátelství    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Zářivá duše Romanka

Zářivá duše Romanka

Někdy potkáme v životě lidi, kteří nás prostě od samého začátku zaujmou a inspirují. Bývají často nenápadní, moc se na veřejnosti neprojevují, ale přesto všechno mají smysl pro detail a jsou prostě zdrojem obohacení a pohody. A novým mým dobrým přítelem je právě Romanka, o které chci také napsat pár řádků, protože hodně ovlivnila můj život a hodně se svým náhledem na život i na lidi kolem sebe, se zasloužila o vznik života bez zraku. Dá se říct, že mně od samého začátku při mém snažení hodně podpořila. Naše první setkání nebylo ničím výjimečné. Dělám masáže a Romanka se prostě ke mně objednala na masáž, jako každý jiný. Dalo by se říct, běžný klient, běžná situace. Ovšem, co mně na ní upoutalo, byl její projev, hlas i názory. Hodně se stará o svého tatínka, v té době co jsme se poznali se ještě starala o oba rodiče. Dává do své péče i pomoci opravdu všechno a mnoho času, protože to tak prostě cítí a je taková. Od samého začátku jsem se sní cítil opravdu dobře a jak jsem brzy poznal, cítili jsme to tak oba. Jednoho dne, jsem měl na masáže paní, která měla jako proceduru lávové kameny. Byl zrovna pátek a já se těšil, že si udělám svojí práci a začne víkend. Když paní odešla začal jsem uklízet a mýt lávové kameny. Zazvonil mobil a hlasový výstup mi čte Romanka. Ahoj Romi, jak se daří? Její otázka mně překvapila: ,,Ahoj jsi v práci?“ A já odpověděl: ,,Jak to víš, ano jsem.“ ,,Mohu se stavit?“ ,,Určitě,“ odpověděl jsem. ,,Tak zatím.“ Odložil jsem mobil a netrvalo to ani dvě minuty a někdo klepe na dveře. Šel jsem tedy otevřít a ve dveřích stála Romanka. Její nečekaná návštěva mně zaskočila, ale i potěšila zároveň. Povídá: ,,Chtěla jsem tě jen nachvilku pozdravit, ale pak musím za taťkou. Ale vidím, že uklízíš, pomůžu ti.“ A tak jsme uklízeli spolu lávové kameny a povídali jsme si. V té době, jsem ani neměl tušení, co taková malá příhoda může způsobit. Ale už tenkrát jsem věděl, že začíná nová etapa mého života, že začalo jedno to nádherné přátelství na celý život. Jak sis mohl milý čtenáři přečíst již dříve, měl jsem něco podobného s mým bratrem a kamarádem Ramkem. Tohle je další přátelství, které hodně ovlivňuje můj život a za které budu dokonce svého života neskonale vděčný. Romanka je čistá duše, která ráda pomůže tam, kde je třeba, je to typ člověka, který se s vámi bude smát, když budete mít radost, a bude s vámi plakat, protože jste vi zrovna smutní. Je trošku uzavřená, opatrná a hned každému nevěří. Ale kdo si její přátelství získá, toho zahrne bezpodmínečnou láskou a péčí. Je to žena s velkým srdcem a umí kolem sebe rozdávat pohodu, pokoj a každý kdo jí poznal, ví, že sní je prostě dobře. Máme také spoustu společných zájmů. Oba máme rádi duchovno a diskuze na toto téma trvají hodiny. Hodně probíráme také naše rodiny, diskutujeme o kartičkách a oba pracujeme s kvantovou energií. Prošli jsme spolu už hromadou krásných, ale i smutných chvilek. Její rodina je správná. Má manžela, který miluje přírodu a rád vyráží na kole. Má také tatínka, který už je ale na ní hodně závislý a hodně jí zaměstnávají jeho potřeby. Držel jsem jí za ruku, když zemřela její maminka, kterou měla opravdu moc ráda. A její děti, to je také velká radost. Se všemi jsem měl tu možnost a čest, se spřátelit. Zažíváme mezi sebou zajímavé chvilky spojení na duchovní bázi. Víme jeden o druhém, když někdo z nás něco řeší. Stačí, abych měl nějaké potíže s klientem a Romanka mi píše, že cítí smutek, nebo ví o tom, že zrovna něco zaměstnává mojí mysl. To samé cítím i já. Hodně nás sblížila nejen kvantovka, jak mi s oblibou říkáváme naší práci s energií, ale i společné vnímání a pohledy na věci v životě. Romanka byla jedna z lidí, které jsem měl možnost vidět při práci s energií. Nikdy před tím, s žádnou energií nepracovala. Pamatuji si moc dobře na chvilku, kdy si svojí první práci zkusila. Byla unešená z toho, jak jí to jde, i když si ze začátku nevěřila. Od té doby se snaží pomáhat tam, kde je třeba a věřte nebo ne, vždy dokázala lidem kolem sebe pomoci. Její práce je velmi intuitivní, přimá situace v léčení tak jak přicházejí. Má také moc ráda přírodu. Rodina je u ní na prvním místě, má ráda ve věcech řád a určitý pořádek. Její srdce ale hodně trpí také nespravedlností ve světě a těžce nese křivdu. To jsou vlastnosti ženy, se kterou je opravdu moc fajn být. Děkuji vesmíru za všechny smutky i radosti, které jsme mohli zažít i prožít. Získala si mé srdce a jsem moc vděčný za její přátelství i podporu. Jako hvězda jasná, tvá duše je velmi krásná i vzácná, chvíle těžké ti slzy přinášejí, radost i láska však tvé srdce vždy naplňují. Umíš pohladit i potěšit, smíchem svým rozzářit. To jsi ty má milá přítelkyně, tak srdcem i duchem krásná, děkuji moc za to, že jsi mi tak vzácná.

S láskou a pokorou

Láďa.

Led 15, 2020 - Vztahy a přátelství    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem O našem přátelství s Ramkem

O našem přátelství s Ramkem

Dobrých přátel není nikdy dost.

A takových přátel, kteří s vámi zůstávají po celou dobu vašeho života, těch je pomálu. Proto bych se rád podělil o své přátelství právě s Radimem, který mi hodně pomáhá při tvorbě tohoto projektu, a je pro mne bratrem, přítelem, kamarádem, druhem do všech životních situací. Spolu jsme toho už hodně zažili. Známe se už od střední školy, chodili jsme spolu na Evangelickou akademii, oba jsme odborní pečovatelé. Máme mnoho společných zájmů, a v každém z průšvihů v životě jsme byli, a jsme, jeden druhému oporu.

Naše první setkání

Radim nastupoval na Evangelickou akademii dva roky po mně. A jak to v životě bývá, vše je zařízeno tak, abychom mohli pochopit a poznat, že to pro nás bylo nejlepší. Radim chtěl nastoupit rovnou z osmičky na Evangelku, ale nedostal se. Zaměření školy ho ale natolik zaujalo, že šel do devítky, aby mohl na školu nastoupit. A jak mi sám mnohokrát vyprávěl, vždycky chtěl pomáhat lidem.

Setkali jsme se tenkrát na druhé budově Evangelky, která byla nově otevřená asi rok. Byl jsem vybrán, abych posloužil jako názorná ukázka toho, jak se chovat k nevidomým lidem. Měla to být jedna z věcí, která měla rozhodnout o přijímačkách na Evangelku, totiž, jak se umíme chovat v situacích, které nejsou zrovna běžné. Vešel jsem tedy do třídy, kde už byli nervózní čekatelé na přijímačky a mezi nimi seděl právě Radim. Něco jsem řekl zájemcům o životě nevidomých a zeptal jsem se: „Přátelé, představte si, že na přechodu pro chodce s vámi čeká nevidomý, kolem vás se řítí jedno auto za druhým. Jak nevidomého člověka oslovíte, nebo jak se k němu zachováte?“ Z řady studentů vystoupil Radim, bylo na něm vidět, že je hodně nervózní. Nabídl mi pomoc a co se nestalo:

Prostě mně chytil kolem ramen a že mně převede přes cestu. A tento čin rozhodl.

Jeho neohroženost se mi moc líbila a i když chudák v té době nevěděl, jak se vlastně má chovat, udělal prostě to, co považoval za nejlepší. Jednou rukou mně tlačil před sebou a přitom se hodně snažil, abych neupadl. Bylo mi ho tenkrát líto a zároveň jsem k němu začal cítit obrovské sympatie a náklonnost. Hned jsem věděl, že budeme přáteli. Už si nepamatuji co jsem mu tenkrát na to řekl, on případně doplní. Jisté však bylo, že už tehdy jsem si moc přál, aby nastoupil, líbil se mi od samého začátku.

Naše životy

Od samého začátku, co nastoupil Ramek na školu, se životy nás obou hodně změnily. Začali jsme spolu bourat bariéry mezi zdravotně postiženými a zdravými lidmi obecně. Zažili jsme spolu mnoho akcí a mnohdy to byly situace hodně těžké a kritické. Ale vždycky nás to posunulo o hodně velký krok v životě vpřed. Prošli jsme spolu první lásky, plakali jsme jeden druhému v náručí, když jsme jeden z nás procházeli krizí a nikdy jsme jeden druhého nechali ve štychu, ať už šlo o peníze nebo pomoc.

O životech mně a Radima ještě budete číst, postupně zde naše příhody zveřejníme.

Za přátelství s Ramkem budu do konce svého života nesmírně vděčný a ještě jistě spolu zažijeme mnoho nádherných i těžkých chvilek, které život přináší.

Ramku, děkuji za to, čím pro mně jsi a čím mohu být já pro tebe.

S pokorou i láskou

Láďa