Browsing "Zamyšlení"
Kvě 31, 2020 - Zamyšlení    No Comments

Podoba přátelství

Když si uvědomíme a prožijeme slovo přátelství, vybaví se nám hromada lidí, kteří jsou našimi přáteli, kamarády.

Jaká je ale povaha přátelství dnes? Co očekáváme a co očekávají oni od nás?

V dnešní době máme různé názory i pohedy na přátelství. Je to ale často povrchní podoba, nebo jsme se svými přáteli často v kontaktu? Je pro nás důležité vědět, i věřit, že je dobré přátelství důležité v našem životě?

Opravdový přítel, s vámi vlétne do průšvihu, bude při vás stát, vždy je ochoten pomoci, když to potřebujeme. Ale je to všechno co očekáváme? Nemáme od našich přátel očekávat víc a být jim víc po ruce, když oni potřebují nás? Jsme opravdu ochotni sami sebe objetovat pro svého přítele?

To jsou otázky, které se mi honí hlavou pokaždé, když poznám dalšího čkověka, nebo když prožívám chvíle, které jsou vzácné, s přáteli čerpáme sílu, tu potřebnou energii kterou tak potřebujeme pro náš život.

Dnešní podoba většiny přátelství, je rychlá, nahodilá, díky sociálním sítím máme hromadu přátel, ale často jsou to přátelství, která jsou velmi povrchní. Kdo prožije opravdový vztah s jedním přítelem, přítelkyní, nebo skupinou přátel, kteřé v našem životě máme, a vydrží po celé roky, tak prožil a prožívá opravdové přátelství.

Můžeme mít hromadu známých lidí, kteří nás potřebují, protože je to pro ně nějkaým spůsobem výhodné. Ale opravdové přátelství, není jen o výhodách, ale také o nevýhodách, které v životě máme a prožíváme.

Jsme víc než kdy jindy schopni navazovat vztahy lehčeji, své přátele máme vždy poruce v mobilu, na e-mailu, nebo na facebooku. To je fajn. Ale když přátelství přetrvá věky, i různé neshody, nebo výměny názorů, hovoříme zde o opravodém přátelství.

S láskou a úctou

Láďa

Kvě 28, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Život není vždy snadný, přesto ho stojí za to žít

Když někdy procházíme životem s různorodými zkouškami, mnohdy každého z nás napadne, jaký mám vlastně život? Je důležité, co jsem dokázal, udělal, nebo řekl a co to přineslo lidem kolem mně?

Na tyto otázky, jsem se snažil si odpovědět v průběhu posledních měsíců několikrát. Vždy se práce nedaří podle představy, není vždy dostatek elánu a chuť něco řešit, také není vždy po ruce. Dotírají na nás pochybnosti, destruktivní myšlenky, nebo máme prostě jen depku. V těchto chvílích se vždy ptám: ,,Jaký je můj život?“

Co očekávám, čeho chci dosáhnout? A co mi brání v tom, abych byl opravdu šťastný a cítil se naplněný?

Jak mile si tyto otázky položím, rozhýbe se vše kolem. Energie našeho života se dá do pohybu, události naberou směr, kterým se mám ubírat dál. Jsem-li se svým životem plně spokojen a uspokojen, přichází stagnace, zůstávám stát na místě. Jsme podobni stromu, který zůstal ležet ve vodě, nebo stojí na místě, které mu nepřináší živiny a uhnívá, pomalu zaniká. Uvědomuje si, že je stále spokojeným stromem, že na něj svítí slunce, fouká příjemný větřík a to mu přece v životě a k životu stačí, nepotřebuje víc. Najednou mu začnou uhnívat kořeny, žloutnout listy, pomalu se ohýbá, až příjde silný vítr a vyvrátí ho z kořenů. Zůstane ležet a v posledních chvílích kdy si uvědomí, že leží se svojí hlavou na zemi, uvidí paprsek světla. A zatouží po slunci, které už neuvidí.

Tak je to i s naším životem. Zůstaneme-li dlouho stát na místě, začnou se naše dny odvíjet stále stejně, zabředneme do stereotypu, přestáváme snít a náš život je den ode dne nudnější a prázdnější. A v posledních chvílích ještě zatoužíme něco poznat, zažít, uvidět to, po čem jsme snili. Pak odcházíme do nicoty, a přežíváme.

Chceme takový život?

A to je právě ono. Jak se začneme ptát, dostáváme odpovědi. Když něco uděláme, může se zdát, že je naše snažení na počátku zbytečné bezvýznamné. Jednoho dne, se ale vše pohne způsobem, jaký jsme čekali asi nejméně. Do našeho života přichází svěží vítr, trochu nám ho zpřehází, a musíme trochu zamakat. Ale podle toho víme, že žijeme.

Naše duše si vybrala cestu rozvoje, poznávání, sbírání zkušeností. Pokud v tomto životě neuspěješ, protože si usnul na vavřínech, nebo si ztratil smysl života a nic pro tebe nemá cenu, skončíš to v dalším životě. Ale jinak a v jiné situaci i okolnostech, dokud touhu své duše nenaplníš.

Proto stojí za to, život žít, ne přežít. Pusť do svého života vítr, nech se ozářit sluncem a také ovlažit deštěm. Sem tam obdržíš nějakou tu zkoušku, ale posuneš se dál. Porosteš, tvůj život bude plný hojnosti, radosti i snů. Proto stojí zato život žít, ne přežít. Hledej chvíle naplnění, poznávej místa i čas, kdy tě může někdo obohatit, nebo ty můžeš obohatit a dát něco druhým kolem sebe. Naplň své sny, jdi za svojí vizí, neboj se dělat chyby, protože ty tě posouvají dál. To nejsou vždy chyby, to jsou lekce, které tě posouvají.

Děkuji za život, který teď mohu žít. Je pestrý, bohatý, má pro mně smysl. Stavěj domy, tvoř, dávej radost i lásku, rozdávej pokoj, odpouštěj. A tvůj život bude plný zážitků, výzev i radosti a také lásky.

S díky za dar života

Láďa

Kvě 24, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Náhodná setkání nejsou náhodná

Každé setkání s nějakým člověkem, nikdy nebývá náhodné. Naše duše každé setkání už dopředu znají. Znáte to, když někoho potkáte, tak u někoho najednou poznáváte, že jste se už někdy setkali. Podoba člověka, nebo jeho mluva, jednání, chování i charakter, jsou nám povědomé.

Muž potká ženu a ví, že s ní prožil někdy život před tím, někdo se na vás usměje a vám se vybaví podoba člověka, kterého jste viděli dříve. Je to podobné, jako když někam přijdete a víte, že jste dané místo viděli, či navštívili.

Každý z nás, si neseme ve svém životě, v duši, vzpomínku. Naše duše vědí, co se odehrálo v minulosti, vědí, co se odehraje dál. Vnímáme podobnosti v událostech, v situacích.

To že někoho potkáme, není náhoda. S někým, koho potkáme jednou, prožijeme celý život, někdo nás ovlivní jen na chvilku a někteří kolem nás jen tak projdou, ale nikdy to není náhodné setkání.

Krása života je ukryta v jeho rozmanitosti, v jeho mnohotvárnosti. A tak i naše setkání, mají být něčím jedinečným. Proto z každého setkání, vytáhněme co nejvíce pro svůj život, každý člověk, ať je nám vzácný.

S láskou a vdčností

Láďa

Kvě 19, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Chudoba a bohatství, je stav mysli

Procházíme dobou, kdy jsme zkoušení, jak obstojíme v existenčních, duchovních i dalších rovinách našeho života. Více než jindy, máme spoustu věcí, zdrojů i možností k dispozici a můžeme využít víc než kdykoliv před tím možností techniky, financí i podpory přátel na sociálních sítích. Přesto všechno je hromada lidí chudých. Proč to tak je?

Na tuto myšlenku mně přivedl náš rozhovor s mojí ženou, kdy jsme se bavili o tom, jaké mají někteří jiné možnosti, než máme my. A v jedné části jsme zmínili i chudobu. Moje žena bez nějakého uvažování prohlásila: ,,Tam už jsme.“ A mně se najednou v šoku otevřeli oči. Tedy pomyslně.

Chudoba i bohatství, je stav mysli. Nejdříve moje reakce byla taková, že veškeré mé snažení, hledání příležitostí jak zlepšit svůj život je v troskách. Vše co jsem udělal, najednou po prohlášení mé ženy, vypadalo, jako bych neudělal prostě nic. Jen se pachtil, honil a bezcílně bloumal životem, ve kterém jsou sny, ale žádný sen se nenaplnil. Musel jsem vyjít ven na balkón, abych se nadýchal čerstvého vzduchu a to prohlášení nějak zpracoval. A najednou my to došlo.

Jak se ve skutečnosti cítíme? Cítíme se být bohatí, nebo chudí?

To vše je náš stav mysli. Jak se cítíme, jak prožíváme život, jaké myšlenky kolem sebe šíříme, ať už vědomě, či nevědomě, vše se odrazí v následujících událostech, v tom, jak se bude odvíjet náš život. Je to velmi prosté.

Náš život, není jen souhra událostí, náhod, poznání a pochopení. Není to jen to, jak si stanovíme své cíle, kterých chceme dosáhnout.

Náš život je odrazem naší mysli. to, jak přemýšlíme a pak jednáme. S tím souvisí i naše bohatství i chudoba. Vše se odráží v našem chování i jednání.

Co s tím? Po tomto zjištění už věřím, že jsem schopen dosáhnout buď absolutní chudoby i bídy na základě toho, jak mé myšlenky, mé obavy, strachy nechám působit na svůj život. Kdykoliv budou mé myšlenky destruktivní, pesimistické nebo odmítavé k příležitostem, které mi život nabízí, na tolik bude má chudoba a bída patrná. Je třeba vědět, věřit, cítit, prožívat, že jsme bohatí, tím přitáhneme do svého života bohatství ne jen v penězích, ale i v mnoha dalších podobách. Tím že budeme šťastni, budeme děkovat za každý den našeho života a to i v případech, kdy se zrovna nedaří. Nesmíme dovolit, aby naše myšlenky byli sklíčené, smutné, destruktivní. Naší snahou by mělo být, mít myšlenky naladěné na přijímání energie, dávání a hojnost všeho.

Mám vše co potřebuji a jsem za to za všech okolností vděčný, raduji se z každé maličkosti, z příležitosti, která mi do života přichází. Příležitosti, které nás vedou k růstu, ukazují nám cestu k lepšímu, bohatšímu a naplněnému životu.

Milujte život, mějte rádi sebe i druhé, přejte sobě i druhým jen to nejlepší přitahujte pro sebe i pro druhé kolem sebe hojnost. A hlavně, věřme, aby se nám to dařilo i v těžkých dobách, kdy dostáváme různé zkoušky abychom mohli sami před sebou obstát.

S láskou a vdčností

Láďa.

Zářivé jitro

Zářivé jitro

Když ráno vstaneš a slunce probouzí tě zář

To v tobě se radost zdvihá, úsměvem ozdobíš tvář

Protáhneš své tělo a káva z kuchyně už voní

Do tvých uší tiše zní lahodných písní tóny

To chystá se tvůj nový den

Už jsi se vzbudil, zdál se ti krásný sen

Sen o tom, kdo má tě rád

O tom, kdo své srdce  chce ti dát

Je ti dobře, v duši máš dnes klid

Víš jistě, že můžeš zase naplno žít

Cítíš vděčnost za vše dobré i špatné

Tak už vstaň a prožij svůj den krásně

Láska je v srdci a oheň v tobě hoří

Uvidíš co den ti přinese a co život stvoří

Potkáváš lidi, co jdou kolem tebe

Někdo se k tobě blíží, cítíš, jak směje se na tebe

Jako to slunce jasné, vzduch je svěží

Už k tobě tvá milá běží

Znáte se už léta, však chcete jen

Sdílet a prožít vše, co přinese nový den

Na každém dni, jak přichází

Je něco radostného, pěkného,

Ať radost, naděje i láska z našich srdcí nikdy neodchází

Máme přece jeden druhého

Každičké ráno je jinak jedinečné

Někdy smutné, někdy zasněné

Vždy den svůj však začni vděčně

Poděkuj za život, že zatím žijeme dostatečně

A díky za vše dobré i špatné ať zní

A radost, naděje a láska pokaždé tvé nitro zaplní

Budeš pak celý den jako perla, budeš rozdávat štěstí svého dary

Překonáš v lásce všechny strasti i nezdary

A když přece jen vstaneš se srdcem těžkým

Odpusť sobě i jiným a hned ucítíš vůni květin

Život naplno žij a neboj se jít dál

Brzy poznáš, že za tebou jsou těžké chvíle, co jsi překonal.

S láskou a pokorou

Láďa

Led 3, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Žít naplno dává smysl

Když žiješ, žij naplno a tak, abys věděl, že vše co děláš, má smysl.

Když pláčeš, plač upřímně, aby tvé srdce cítilo, že prožíváš smutek.

Když se raduješ, raduj se naplno, protože opravdová radost tě prostoupí.

Máme se radovat i plakat s ostatními, protože když se sdílí obojí, obohacuje to duše nás všech.

Sdílená radost, sdílený pláč, obojí přináší bohatství, které povznáší.

Proto by měl tvůj život být opravdový, smutný i radostný. Obojí je život sám a vše, co ti přichází do života, tě formuje a má naplnit.

Proto naslouchej svému srdci, a naslouchej tomu, co říká tvá duše.

Tvé srdce i duše vědí přesně co je pro tvůj život důležité, rozumem pak vol cestu, kterou se vydáš.

A když uděláš chybu, nevadí, odraž se od ní, pouč se z ní a jdi dál tam, kam tě vede tvé srdce.

Jakmile začneš naslouchat srdci, teprve potom k tobě začne promlouvat tvá duše, která si svou cestu zvolila už na začátku.

Když začneš slyšet svou duši, stává se tvůj život harmonický, naplněný, protože víš, že můžeš prožívat smutek i pláč, radost i smích, a že to vše k tobě do života patří.

A když máš spřízněnou duši, která ti naslouchá a ty nasloucháš jí a víš, že jste spojeni nitkami velké lásky, která dává smysl celému životu, tvému i tvé spřízněné duše, stává se tvůj život naplněným, harmonickým a bohatým.

Jak to? Protože jsi dostal to nejlepší, co jsi od svého života mohl dostat.

Celý vesmír i celé stvoření se bude radovat i plakat s tebou, protože jsi pochopil i poznal jak hluboký má život smysl a čím může být naplněno tvé srdce.

Díky za život, který dostáváš, díky za bytosti, které chtějí být s tebou a díky za vesmír, ve kterém jsme.

S láskou a pokorou

Láďa

Led 3, 2020 - Zamyšlení    No Comments

Niterné udržení pocitu lásky

Niterné udržení lásky.

(Obrana vlastního nitra.)

Prosím, toto není obecný návod, berte to jako mou osobní životní zkušenost, která ale nemusí fungovat každému.

Jisté ale je, že láska má opravdu mnoho podob a každý si ji můžeme představovat jinak.

Láska, jako radost, štěstí, i víra, jsou stavy naší mysli.

Základní poučka při práci  s energii reiki říká: Klíč ke štěstí leží ve vaší mysli.

Proto je třeba vnímání lásky obecně přijímat jako jeden ze stavů naší mysli. Jako myšlenku, která vše kolem rozvibruje, jako hnací sílu všeho.

Co mě přivedlo k sepsání tohoto textu?

V poslední době, jsem procházel zajímavě těžkým obdobím. A to jak na vnitřní, tak i vnější úrovni. Vše kolem bylo tak nějak neuspořádané, chaotické, nic nedávalo smysl. Mnoho lidí nás opustilo, ve vztazích v rodinách jsem cítil napětí, manželství, která trvala i 2 desetiletí, se rozpadala. Všechno se mě to tak nějak dotýkalo, cítil jsem, že to není jen tak. Každý z nás máme své trápení, vnitřní boje a nějaké ty nesoulady v životě i ve vztazích. Každý z nás cítíme, že chceme do života nějakou změnu, i když vlastně nevíme, co vlastně chceme změnit. V životě duchovním i fyzickém se potácíme, hledáme, kdo nebo co by nám jej mohlo naplnit. Mnozí z nás jsme v poslední době mohli prožívat prázdnotu v srdcích, nenaplněnou touhu, nesplněné sny.

A co s tím? Tohle všechno přece všichni víme. Co s tím dělat? Věřím, že jsem našel řešení. A jsem za to řešení nesmírně vděčný, protože to byla ta odpověď na tohle období.

Vděčím za něj mnoha lidem kolem sebe, vděčím mnoho své ženě, která se mnou měla velkou trpělivost, i když vlastně pořád tak nějak nechápala, co hledám.

Mám radost, že mám úžasnou rodinu, která podpoří a potěší, hlavně moje maminka, aniž by to tušila, mi dodávala velkou podporu.

Ale především chci poděkovat jedné mé nejmenované přítelkyni, která prochází podobným obdobím hledání a naplnění života.

Budu jí jmenovat jako Hvězdičku. Má takovou povahu, která mi pro toto označení přijde příznačná.

Hvězda jasná ve tmě svítí, přesně takový z ní mám pocit.

Nevídáme se moc často, ale setkání s ní je pro mne vždy hodně inspirující.

A právě této ženě patří můj velký dík.

Celý problém spočívá v tom, že tlak vnitřních i vnějších okolností na nás dotírá ze všech stran. Lidé, kteří nás vysávají, nebo je prostě nedovedeme ze svého života  propustit, nám mohou způsobit nemalá trápení, okolnosti i životní zkoušky nám dávají pořádně zabrat.

O co jde?

Konečně se k tomu dostávám.

Jednoho dne, když jsem prostě nemohl v noci spát, když už jsem se cítil hodně unavený, vyšťavený z lidí i situací a říkal jsem si: Jak to všechno přežiju? Jak zvládnout ten vnitřní i vnější nepochopitelný tlak, který se zdál být neúnosný? Tak mi prostřed noci svitla myšlenka:

Láska!

Ta tolikrát opěvovaná, stále inspirující, stále hledaná. Láska niterná, vše objímající, vše dávající.

Začal jsem tedy básnit, psát i předávat příspěvky, které s láskou souvisely.

Aniž by to tušila, nebo možná ano? Hvězdička mi právě byla tou úžasnou inspirací. Tím, jak se ke mně hezky chovala, jak jsme spolu trávili krátký, ale přesto hodně naplněný čas.

To vše mi dávalo obrovskou sílu.

Byla to její touha po opravdové lásce. Zkusil jsem si tedy navodit pocit, jak jsem se cítil, když jsem byl vedle ní.

Ten teplý, úžasný a naplňující pocit.

Zamiloval jsem se do toho pocitu, pořád mi to někam ukazovalo cestu.

A pak jsme s Hvězdičkou zažili konflikt, nechal jsem se pohltit smutkem, a tehdy mě ten pocit opustil. Pocítil jsem strašlivou prázdnotu, strašnou touhu utéci ze všeho, utéci jinam. Nic mě netěšilo, bloumal jsem do práce, z práce, jednal s lidmi, ale nic mi nedávalo pocit naplnění, cítil jsem se jako prázdná skořápka.

A přece mi to všechno nedávalo smysl.

Pořád jsem svým srdcem volal Hvězdičku, prosil ji za odpuštění, odezva však nepřicházela.

Zkusil jsem si ve svém nitru představit ten pocit té teplé lásky, toho úžasného inspirujícího zdroje. Ze začátku mi to nešlo, marně jsem pořád upíral pohled do nitra. A pak mně napadlo:

Nejprve je třeba projít odpuštěním!

Zavolal jsem tedy Hvězdičce a poprosil jí o odpuštění.

Vložil jsem do toho všechen svůj vnitřní pocit naplnění, který jsem si zkusil představit, když jsem Hvězdičce volal. A jakmile jsem s Hvězdičkou domluvil, rozhostil se ve mně klid. Klid, který se nedá popsat. Všeobjímající, vše naplňující. Začalo se mi to rozlévat po celém těle, začalo mně to naplňovat. A najednou jsem pochopil.

Láska!

Ta vše objímá a naplní.

Začal jsem v sobě ten pocit hýčkat, volat v duchu lásku a celé mě to prostoupilo a prozářilo. Najednou mi všechno to hledání začalo dávat smysl, začal jsem chápat.

Co z toho plyne?

Je třeba, abychom si nejprve odpustili. Odpustili si křivdy, všechny ty nepodařené vztahy, všechno to trápení, které zažíváme ve svých srdcích. Ale nejen druhým, ale i sobě, a to je nejtěžší.

Jakmile dosáhneme pocitu odpuštění, rozhostí se v nás takový ten nádherný klid a mír.

A teď je třeba si představit, že jste prostě naplněni láskou.

Můžete ji cítit, můžete ji vnímat různě.

Je to takový ten teplý, vše objímající a pohlcující pocit, který prostupuje celým vašim tělem, srdcem i duší.

Je třeba ten pocit hýčkat, živit, představovat si, že je pořád s vámi.

Můžeme si vzít do ruky nějaký předmět, který v nás ten pocit vyvolá.

Dáreček od milované osoby, muže či ženy, nebo prostě něco, co jste si koupili pro radost. Můžete se dívat i na fotku, třeba vašich dětí, vašeho blízkého. A přitom si představujte, že vás ten pocit lásky a klidu stále naplňuje a pohlcuje.

Zažijete obrovskou radost ze života, najednou všechny křivdy, všechny nefunkční vztahy a nenaplněné touhy odcházejí, protože láska je touha, vztah, i život sám o sobě.

Budete se cítit volně, uvolněně, bez stresu, pocítíte nával radosti, štěstí a klidu.

Nechcete to někdo vyzkoušet? Mohu i pomoci.

Je to opravdu stav naší mysli, je to jedna jediná myšlenka. Láska, láska, láska.

To musí naplnit celou vaši mysl, srdce i duši. Prožívejte to, žijte tím, dávejte tomu energii. Musí se to stát součástí vaší bytosti.

Tak jednoduché?

No, ono to tak jednoduché není.

Každý z nás musí projít pochopením, poznat své nitro.

Poznat, jaké věci, vztahy, či události si musíme odpustit a propustit ve svých životech.

Vyžaduje to i odvahu, být upřímný sám k sobě, i ke svému okolí.

Je to proces hledání, který lidé zkouší už celá tisíciletí a málo kdo toho dosáhne. Myslím si, že dnes je doba kdy je to ale snadnější, víc, než kdykoliv před tím. Vše je tak nějak urychlené, naše životy jsou více nabity událostmi, věcmi, pocity a informacemi. Jsem zvědav, co na to řeknete, kdo z vás to zkusí. Podělíte se o to?

Je to jedna z odpovědí na naši neklidnou dobu.

Když se budeme cítit naplnění láskou, budeme přitahovat i harmonické vztahy, budeme přitahovat ty správné lidi. Budeme žít životem, který bude inspirujícím sám o sobě.

Pěstujme v sobě lásku, i když máme pocit, že se to nedaří. I přes pochybnosti a nedůvěru si můžeme představit, že láska víc a víc proniká do našeho života i do věcí, lidí i vztahů kolem nás.

Ze začátku to není snadné, je třeba v sobě to nechtění zlomit.

Pak už nás naše srdce povede.

Přeji hodně štěstí.

S láskou a pokorou

Láďa

Led 3, 2020 - Zamyšlení    No Comments

Dávání a braní

Někdy člověk dospěje k poznání, že příliš mnoho dávání se ze sebe je nejen nebezpečné, ale i škodlivé.

Vše by mělo být v rovnováze, a to jak dávání, tak i braní.

Proto je třeba žít tak, abychom měli tu možnost jak dávat, tak i brát.

Jestliže cítím, že je třeba dávat, dávám plnými hrstmi a nic neočekávám. Jestliže je třeba brát, beru si s vděčností a pokorou vše, co mi život nabídne.

To je ale možné jen díky těm, kteří jsou okolo nás, vchází do našich životů, nebo jimi jen prochází, učí nás životu. Jen díky nim dokážeme být v rovnováze s tím, co dáváme i co si bereme.

Vše se ale musí dít na základě lásky,  porozumění a pochopení, ne na úkor druhého.

Hlavním motivem pro dávání i braní by měla být především láska a pokora. Ber tedy vše, co ti život dá, a nezapomeň být přitom vděčný za to, co jsi dostal.

Nezapomeň ale také lidem kolem sebe něco dát, protože jen díky tomu bude tvůj život mnohem bohatší, a poznáš také, jaké to je, dávat s opravdovou láskou. Vše bude pak v naprosté rovnováze.

S láskou a pokorou

 Láďa

Led 3, 2020 - Zamyšlení    No Comments

Životní výzvy

Naše životní výzvy.

Někdy si kladu otázku, proč dostávám takové či makové životní výzvy.

Život sám může být velkou výzvou. Na nás samotných je, zda ji přijmeme, nebo ne. Necháme se životem, chceme-li osudem, vláčet, nebo se postavíme čelem a uděláme vše proto, abychom svoji šanci pro lepší, spontánnější život zvýšili?

Je zde kolem nás mnoho bytostí, které procházejí podobnými anebo úplně jinými zkušenostmi a životními zkouškami. Každá zkouška je životní výzvou a můžeme ji přijmout nebo zavrhnout a plakat a nadávat na to, jak je k nám ten náš osud nespravedlivý. Nebo jak jsou k nám někteří lidé lhostejní.

Sám život nás vede, abychom pochopili, co je pro nás výzvou a lekcí.

Nedostává se vám dost pozornosti? Nebo nemáte partnera jakého jste si přáli? Či snad ve vašem životě není dost peněz, hojnosti a zajištění?

Jsou to všechno ukazatelé, které nám dávají na srozuměnou, že něco v našem životě není v harmonii.

Cítíme se nedostateční nebo neúplní sami před sebou?

Nebo prostě jen nemáme odvahu vykročit?

Toto jsou otázky, které si můžeme položit při řešení našich problémů. Buďte bez obav, každý z nás prochází něčím podobným. Není na světě člověka, který by alespoň jednou v životě neprošel nějakou zkouškou nebo nebyl postaven před výzvu, jak dál, kdo by neřešil nějaký nedostatek ve svém životě. Je tu však řešení! Buď to vzdáš, nebo prostě řekneš, ano, je to těžké, ale tuhle výzvu přijímám.

Mně např. život neustále staví před výzvy typu: každých 5 let shánět příspěvky na pomůcky, které mi život usnadňují a dělají ho v očích ostatních lidí rovnocenným. Např. teď mám před sebou výzvu sehnat prostředky na sluchadla, na brailský display, atd.

Někdy mě napadá: Proč tohle musím neustále řešit? Odpověď je jednoduchá, a přeci těžko uvěřitelná: Prostě proto, že je to výzva.

Mohl bych se na to všechno vykašlat a žít z toho, co mi kdo dá, pak bych ale moc nepokročil. Nebo se mohu pokusit něco udělat a svou situaci zlepšit, změnit.

Mohu pracovat, mohu si přát. A přání, která nám vesmír plní, je jeden z mnoha motivů, který mě podporuje.

Mohl bych si říct, nemá to cenu, a vzdát se.

Pokud si však člověk dobře a správně přeje, dostane vše, co potřebuje.

Přesto všechno jako všichni ostatní mám i já své pochybnosti. Dosáhnu na to? Situace není snadná, mohu na ní něco změnit? Má to cenu?

Věřte, že ať vypadá naše situace jakkoliv bezvýchodná, je vždy řešitelná, vždy přichází pomoc. Nesmíme proto dát pochybnostem příliš velkou šanci. Pochybovat a zkoumat věci a příčiny je v pořádku. Ale nesmí nás to převálcovat.

Stejně tak, jako když se venku zatáhne a začne vichřice a silný déšť, tak i v našich životech může příjít i bouře, která nám prostě nahání husí kůži. Ale tak, jako po bouřce vždy jednou vyjde slunce, tak se i v našich životech bude dařit.

Děkujme, pokorně přijímejme do života to, co přichází, a každá výzva pro nás bude posunem.

Čemu dáme energii, to se splní a naplní. Zákon vesmíru je v tomto jasný: Čemu dáváš svou energii, na co myslíš, to živíš.

Platí to jak o našich pochybnostech, tak i o naší naději.

Vtip je v tom, že pokud věříme, že se náš cíl povede, máme naději, že dosáhneme toho, čeho chceme. Naděje je stav, kdy víme a věříme, že se věc podaří. Není to iluze, která nám dává nějaký falešný pocit. Je to stav, kdy jsme přesvědčeni, že vše, čím teď procházíme, tedy třeba i teď zrovna těžkým obdobím, je jen dočasné. Vidíme svůj cíl i to, že se naplní.

Každé přání se může splnit, věříme-li v náš dosažený cíl. 

Trápí vás finanční nejistota či obavy jak vše dopadne? Jsou v pořádku, ale také si řekněte: Věřím, že vše dopadne tak, jak má. Mám naději, a vím proto, že vše se děje tak, jak má. Mám před sebou dosažený cíl a už teď vidím, jak do mého života přichází hojnost, peníze i věc, kterou potřebuji. To je naše  nastavení mysli.

Náš cíl může být ukryt za několika zákruty naší cesty k němu, ale přesto  víme, že na konci té cesty je to, co hledáme.

Vesmír také zkouší naše odhodlání. Vydržíme? Pokud ano, začnou se objevovat znamení, která nám ukazují jak dál, přicházejí nám do životů situace, které nás posunou, lidé, kteří nás podpoří.

Vždy je však třeba mít před sebou cíl, přání, které chceme naplnit.

A tohle vše je právě výzva pro tebe!

Chceš něco ve svém životě změnit?

Udělej tedy něco pro svou změnu. Je to tvá výzva!

Přijmeš ji?

Nenech se zviklat prvními nezdary. Jsou to zkoušky, které mají za úkol posílit tě ve tvém odhodlání.

S láskou a pokorou

Láďa

Led 3, 2020 - Zamyšlení    No Comments

Cesta moderního slepce

Jaká je cesta moderního slepce?

Jdu, jdu, vše nechávám za sebou. Slyším lidi, slyším hlasy. Mám v uchu hlas, který mě vede, který mě navádí, kam jít, kam odbočit. V levé ruce nic, v pravé ruce hůl, jako za starých časů. Jdu stále vpřed. Projdu bahnem, co se lepí na botu, projdu vodou, co šplouchá, a hlas mě stále vede. Projdu propastí, projdu pouští. Mám hlad, mám žízeň. Jdu dál, neotáčím se, jdu dál, nic neřeším. Tu slyším nějaké auto, tu slyším malé dítě a já jdu stále dál.

A najednou se zastavím. Chci jít dál, ale nemohu. Proč nemohu? Hlas už mně nenavádí, ztratil jsem směr. Nohy mě bolí, mysl umdlévá. Kde je ten směr, kde je ten cíl, kam jsem chtěl dojít? Kde je!!! Volám na všechny strany. Nikde nic. Ticho, klid. A můj cíl mi utíká, stále slyším nějaké tikání. To tiká můj čas, to tiká moje hodina konce. A najednou slyším jiný klapot. Slyším šouravý krok. Haló! Volám. Je tu někdo?

Co chceš? Slyším drsný, starý hlas. Co ode mne chceš?

Prosím, kudy jít dál? Jak se dostanu tam, kam mě povede můj hlas?

Jaký hlas, kde ho máš?

Vytahuji z kapsy mobil. Nefunguje!!!

To není tvůj hlas. Kde máš svůj hlas, kde jsi nechal své srdce? Kde máš svůj rozum?

Stojím zahanben, stojím tu sám. A tu slyším jiný hlas, Sametový, příjemný, ale je tak slabý, tak neslyšitelný.

Pojď za mnou, neboj se. Nech tu všechno a pojď.

Ale kam, kam mám jít?

Stále za mnou, stále vpřed. Neboj se, cesta je rovná, neklopýtneš, neboj se, žádná překážka tu není.

Divím se: Na každé cestě jsem přece potkal překážku.

Ale když tě vedu já, žádná není. Neboj se a pojď.

Nohy mě bolí, hlava třeští. Jdu tedy dál a dál. Cesta vede z kopečka, pak zase do kopečka, cesta vede dál, měkkou trávou. Všude všechno voní, všude bzučí včely, zpívají ptáci.

A ten hlas stále sílí, je čím dál víc slyšitelnější.

Jen pojď, dovedu tě tam, kde je ráj, kde slepota není. Kde každý má někoho rád, kde je láska na dosah.

Nemohu tomu uvěřit: A co můj hlas v kapse? Ptám se.

A najednou zjistím, že ho nemám. Kde jsem ho nechal? 

Už jej nepotřebuješ. Jsem tu já. Ten, kdo tě vždy dovede tam, kde chceš být. Kde je tvůj domov.

A tak jdu, jdu stále dál, stále za tím hlasem.

Je to skutečnost, nebo jen sen?

Mějte všichni nádherný den.

S láskou a pokorou

Láďa