Browsing "Zamyšlení"
Říj 26, 2020 - Zamyšlení, Život    1 Comment

plán našeho života

Nejvíce si uvědomíme hodnotu věcí tak, když jsme postaveni k řešení, kterou variantu pro další život si vybrat. Věci které nám už neslouží, máme s vděčností pustit a nechat. Otevřeme se pak novým příležitostem i věcem, které přinášejí do života novou sílu vítr i nové pohledy.Proto dělám věci v životě tak, jak bych je dělal poprvé, protože vím, že dnes je to tak, a zítra to může být jinak.Po uplynulých letech a nasbíraných zkušenostech jsem dospěl k přesvědčení, že tím, že se na události, situace i věci v našem životě nebudeme fixovat, necháváme proudit energii volně, nestavíme jí přehrady ani zábrany.O to by měl být náš život lehčí a bohatší. Měli bychom být přizpůsobivější a budeme schopni lépe realizovat plán, který nám od zrození nastavila naše duše.duše, se kterou chceme splynout, díky které vůbec jsme zde.Zbytek života budu tedy hledat upřímně naplnění své duše, abych mohl na konci své cesty říct: ano, dělal jsem v životě chyby, dobrá i špatné rozhodnutí, ale mohu s jistotou říct, naplnil jsem svojí misi, svojí cestu.Ponořme se do sebe a hledejme v této době svojí duši. Pak najdeme cestu jak dál pokračovat životem, aby se naplnil jeho velký potenciál i smysl.

S pokorou

Láďa.

Říj 25, 2020 - Zamyšlení, Život    1 Comment

Je to bláznivý čas, ale je potřebný pro náš duševní i duchovní růst

Tento čas by se dal nazvat časem chaosu, beznaděje a lidské zvůle.

Malý virus, který není téměř vidět, zkomplikoval životy mnoha z nás. Zastavil náš běžný život, má dopad na ekonomiky všech zemí světa, stále paralyzuje běžný chod států.

Má obrovský vliv na rodinný, sociální i společenský život všech.

Škola se u nás v Česku zavírají, staří lidé si izolují, někteří z nás nemohou pracovat protože zatím není jak, nebo protože jsme závislý na tom, zda k nám přímou lidé, nebo ne.

Byl jsem donucen ukončit svojí živnost, a nechat se zaměstnat, protože už nebyla jiná cesta, jiná možnost.

Neustále financovat, provozovnu z peněz, které dávám ze svého nebylo dlouho udržitelné a možné.

Celé 3 měsíce na jaře, když přišla první vlna všeho toho šílenství, mnohé z nás odřízla od běžného života. Bylo třeba hledat nové možnosti, nový způsob života.

Věci, které jsme považovali za samozřejmé, najednou už tak samozřejmé nebyli. Byli jsme vrženi ne všichni, ale někteří z nás na nulu, museli jsme hledat nové možnosti a příležitosti.

Když první vlna pominula, mnozí z nás se pokusil rozjet to, co jim fungovalo, práci na které jsme byli zvyklí a dělali jsme jí tak, jak jsme nejlépe uměli. Kadeřnice kosmetičky, pedikérky, i obyčejní řemeslníci a obchodníci. Všichni jsme začali věřit, že se vše rozjede a narovná.

Pak přišlo období probuzení a prozření. Lidé ze strachu o své životy, začali nosit roušky v době první vlny a jak se zdálo i v mezidobí v letním čase, stále rouška byla naší součástí. Všudepřítomná a hmatatelná panika, z malého viru, která ovlivňuje životy všech tak, jako ovlivňoval životy např středověký mor. Jenže, dříve se lidé dovedli rychleji oklepat a jít životem dál, protože chápali, že nemoci a viry tu jsou a budou stále. Příjímali život tak, jak přišel. Svět zachvátila hysterie, ochromil strach.

V letním čase se vše dalo nějak do pohybu, nějak jsme začali fungovat. Jenže přišel podzim a hrozba je tu zase. Opět se vše pozastavuje, opět je vše zvůli nohama. 

A tento čas už mnoho z nás, kteří jsme byli zvyklí pracovat  na sebe, není schopno rozdýchat. 

Opět nás to některé hodilo na nulu.

Co dál? Jak to celé vzít a přijmout?

Tak jak to přichází. Nehodnotit, nesoudit, neničit si tím život.

Byl jsem donucen se nechat zaměstnat v naději, že skřísím to, co do poslední chvilky bylo běžnou součástí mého života.

Mnoho z nás si musí zvyknout na nové spůsoby, nové začátky. 

Sice v mém případě skončila provozovna, ale neskončila snaha žít tak, aby měl život smysl i radost. Mnoho z nás bude dotlačeno si uspořádat myšlenky, beze nuceni znovu pře organizovat náš systém života. Ale budeme dál žít a fungovat. Malý virus, malý terorista, který nám sice nemusí dát pokoj, nás nesmí a nemůže zlomit.

A co fungovalo do teď běžně, bude fungovat jinak. Nebudu mít sice provozovnu, ale budu fungovat dál mezi lidmi.

Bylo mi dáno zaměstnání, za které teď v této chvíli musím být vděčný a jsem vděčný za to, že zůstalo mnoho lidí, kteří podpoří, potěší i pohladí.

Ale vše utvoříme jinak. Všemu dáme jiný směr a rozměr.

Tato situace nás vede k vnitřní odolnosti, máme se naučit vnitřní rovnováze. Víc si vážit svých lidí kolem sebe, rodin, dětí, manželů, manželek, babiček i dědečků, maminek i tatínků.

A v nemalé míře věrných přátel.

Zároveň se ale také máme stát houževnatými činiteli a tvůrci svých myšlenek snů i vizí.

Protože to by mělo být naším motorem pro další snažení, narovnání všeho, k co touto situací a vrcholnými vrstvami naší společnosti, bylo po křiveno.

Nechci tvrdit, že všechny činy našich představitelů vládnoucí elity, bylo špatné. Ve světle událostí, které ale proběhli, byli některé restrikce naprosto zbytečné a nežádoucí. Bylo třeba omezit docházku našich dětí doškol? Nebo bylo třeba a nutné izolovat naše starší spoluobčany v zájimu domnělé jejich ochrany od zbytku rodin, společnosti?

Bylo nutné omezit pracovní úsilí mnoha živnostníků a firem?

Domnívám se že nikoliv. Toto bude mít destruktivní dopad na životy mnoha z nás, bude třeba začít v mnoha oblastech našeho snažení znovu a ještě lépe.

Na druhou stranu jsou lidé, jako zdravotníci, pečovatelé, sestry, lékaři, kteří byli touto situací vybičováni k úžasným výkonům a jejich snaha situaci zvládnout a udržet byla víc než obdivuhodná. A to vše pro dobro společnosti, která ale nemůže jejich úsilí ocenit a zúročit.

Celá tato situace utvoří společnost houževnatější a jak doufám, budeme více sledovat dění i práci vrcholných představitelů, vládnoucí elity. Bude třeba být víc vnímavý jakým způsobem spravují naše záležitosti ekonomického, společenského, a v neposlední řadě morálního řádu a kodexu. Doufám, že společnost bude pružněji reagovat, pokud bude třeba sesadit, odstranit, i eliminovat jedince, kteří ve všem sledují jen svůj mocenský prospěch. Více kontrolovat činnost korporátních společností, a odstřihnout od zdrojů ty, kteří jí škodí a prosazují se na úkor ostatních.

Máme moderní technologie, které nám usnadní tuto kontrolu, ale nesmí nám přerůst přes hlavu snaha věci korigovat jen v zájmu malé skupiny.

Je třeba spojit síly, je třeba sjednotit naše jednání pro blaho celku, celé společnosti. 

Začínáme tedy znovu. Znovu nastartujeme ekonomiku, znovu rozjedeme své pracovní, společenské i sociální aktivity. Ale s tím, že si nesmíme jako společnost nechat vzít naše práva, všeobecnou svobodu, i svobodu jednotlivce, která by měla být prioritou a snahou.

Někteří z nás nemáme své živnosti, nebo jsme je museli pozastavit, nebo třeba i zrušit. Kompenzace nějakými finančními zdroji není vždy účelná. Proč někteří z nás zůstali doma zajištěni? Proč někteří z nás toto berou jako výhodu?

Toto není výhoda, toto je destrukce ekonomických jistot. Kolik porbdělích nocí museli podstoupit lidé, kteří se snaží zachránit chod svých firem, živností a nebyli schopni cokoliv změnit, udělat něco pro to, aby jejich vybudované živnosti i společnosti nemuseli zkončit, nebo propustit své zaměstnance a začínat znovu?

Zničit se dá vše během několika okamžiků. Ale vybudovat něco dá mnohem více úsilí a píle.

Toto se už nesmí opakovat a jako společnost bychom měli mít možnost do toho co mluvit víc, než před tím.

Co z toho všeho plyne?

Začneme znovu, budeme si víc všímat práce našich vládnoucích elit?

Doufejme že ano. Spojme své síly a možnosti a pojďme ukázat našim vládnoucím elitám, že je důležité, aby nepřehlíželi pracovní, společenské úsilí těch, kteří něco pro společnost dělají, dávají lidem práci a nesnaží se své zaměstnance zotročovat, podmaňovat.

Státy by měli víc podporovat svojí činnosti své živnostníky a firmy, protože díky tomu je jejich ekonomika pružnější. A to např uměrnýmy daněmi, malou biokracií a morální podporou.

Na závěr chci napsat  toto:

Začnu znovu, ale bude to jinak a jiným způsobem. V současné době má provozovna masáží končí, ale snaha se udržet pro potřeby lidí, kteří mně budou potřebovat nikoliv. Stát mi zrušil provozovnu, ale ne mojí snahu. Duch v každém z nás, se probouzí, píle bude o to větší. Nevzdávejme se tak snadno adělwme něco proto, abychom ukázali že píle, svobodný duch a pevná víra i naše vize jsou silnější, než destruktivní jednání lidí, kteří nic nemuseli budovat.

S láskou i pokorou

    Láďa.

Kvě 31, 2020 - Zamyšlení    1 Comment

Podoba přátelství

Když si uvědomíme a prožijeme slovo přátelství, vybaví se nám hromada lidí, kteří jsou našimi přáteli, kamarády.

Jaká je ale povaha přátelství dnes? Co očekáváme a co očekávají oni od nás?

V dnešní době máme různé názory i pohedy na přátelství. Je to ale často povrchní podoba, nebo jsme se svými přáteli často v kontaktu? Je pro nás důležité vědět, i věřit, že je dobré přátelství důležité v našem životě?

Opravdový přítel, s vámi vlétne do průšvihu, bude při vás stát, vždy je ochoten pomoci, když to potřebujeme. Ale je to všechno co očekáváme? Nemáme od našich přátel očekávat víc a být jim víc po ruce, když oni potřebují nás? Jsme opravdu ochotni sami sebe objetovat pro svého přítele?

To jsou otázky, které se mi honí hlavou pokaždé, když poznám dalšího čkověka, nebo když prožívám chvíle, které jsou vzácné, s přáteli čerpáme sílu, tu potřebnou energii kterou tak potřebujeme pro náš život.

Dnešní podoba většiny přátelství, je rychlá, nahodilá, díky sociálním sítím máme hromadu přátel, ale často jsou to přátelství, která jsou velmi povrchní. Kdo prožije opravdový vztah s jedním přítelem, přítelkyní, nebo skupinou přátel, kteřé v našem životě máme, a vydrží po celé roky, tak prožil a prožívá opravdové přátelství.

Můžeme mít hromadu známých lidí, kteří nás potřebují, protože je to pro ně nějkaým spůsobem výhodné. Ale opravdové přátelství, není jen o výhodách, ale také o nevýhodách, které v životě máme a prožíváme.

Jsme víc než kdy jindy schopni navazovat vztahy lehčeji, své přátele máme vždy poruce v mobilu, na e-mailu, nebo na facebooku. To je fajn. Ale když přátelství přetrvá věky, i různé neshody, nebo výměny názorů, hovoříme zde o opravodém přátelství.

S láskou a úctou

Láďa

Kvě 28, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Život není vždy snadný, přesto ho stojí za to žít

Když někdy procházíme životem s různorodými zkouškami, mnohdy každého z nás napadne, jaký mám vlastně život? Je důležité, co jsem dokázal, udělal, nebo řekl a co to přineslo lidem kolem mně?

Na tyto otázky, jsem se snažil si odpovědět v průběhu posledních měsíců několikrát. Vždy se práce nedaří podle představy, není vždy dostatek elánu a chuť něco řešit, také není vždy po ruce. Dotírají na nás pochybnosti, destruktivní myšlenky, nebo máme prostě jen depku. V těchto chvílích se vždy ptám: ,,Jaký je můj život?“

Co očekávám, čeho chci dosáhnout? A co mi brání v tom, abych byl opravdu šťastný a cítil se naplněný?

Jak mile si tyto otázky položím, rozhýbe se vše kolem. Energie našeho života se dá do pohybu, události naberou směr, kterým se mám ubírat dál. Jsem-li se svým životem plně spokojen a uspokojen, přichází stagnace, zůstávám stát na místě. Jsme podobni stromu, který zůstal ležet ve vodě, nebo stojí na místě, které mu nepřináší živiny a uhnívá, pomalu zaniká. Uvědomuje si, že je stále spokojeným stromem, že na něj svítí slunce, fouká příjemný větřík a to mu přece v životě a k životu stačí, nepotřebuje víc. Najednou mu začnou uhnívat kořeny, žloutnout listy, pomalu se ohýbá, až příjde silný vítr a vyvrátí ho z kořenů. Zůstane ležet a v posledních chvílích kdy si uvědomí, že leží se svojí hlavou na zemi, uvidí paprsek světla. A zatouží po slunci, které už neuvidí.

Tak je to i s naším životem. Zůstaneme-li dlouho stát na místě, začnou se naše dny odvíjet stále stejně, zabředneme do stereotypu, přestáváme snít a náš život je den ode dne nudnější a prázdnější. A v posledních chvílích ještě zatoužíme něco poznat, zažít, uvidět to, po čem jsme snili. Pak odcházíme do nicoty, a přežíváme.

Chceme takový život?

A to je právě ono. Jak se začneme ptát, dostáváme odpovědi. Když něco uděláme, může se zdát, že je naše snažení na počátku zbytečné bezvýznamné. Jednoho dne, se ale vše pohne způsobem, jaký jsme čekali asi nejméně. Do našeho života přichází svěží vítr, trochu nám ho zpřehází, a musíme trochu zamakat. Ale podle toho víme, že žijeme.

Naše duše si vybrala cestu rozvoje, poznávání, sbírání zkušeností. Pokud v tomto životě neuspěješ, protože si usnul na vavřínech, nebo si ztratil smysl života a nic pro tebe nemá cenu, skončíš to v dalším životě. Ale jinak a v jiné situaci i okolnostech, dokud touhu své duše nenaplníš.

Proto stojí za to, život žít, ne přežít. Pusť do svého života vítr, nech se ozářit sluncem a také ovlažit deštěm. Sem tam obdržíš nějakou tu zkoušku, ale posuneš se dál. Porosteš, tvůj život bude plný hojnosti, radosti i snů. Proto stojí zato život žít, ne přežít. Hledej chvíle naplnění, poznávej místa i čas, kdy tě může někdo obohatit, nebo ty můžeš obohatit a dát něco druhým kolem sebe. Naplň své sny, jdi za svojí vizí, neboj se dělat chyby, protože ty tě posouvají dál. To nejsou vždy chyby, to jsou lekce, které tě posouvají.

Děkuji za život, který teď mohu žít. Je pestrý, bohatý, má pro mně smysl. Stavěj domy, tvoř, dávej radost i lásku, rozdávej pokoj, odpouštěj. A tvůj život bude plný zážitků, výzev i radosti a také lásky.

S díky za dar života

Láďa

Kvě 24, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Náhodná setkání nejsou náhodná

Každé setkání s nějakým člověkem, nikdy nebývá náhodné. Naše duše každé setkání už dopředu znají. Znáte to, když někoho potkáte, tak u někoho najednou poznáváte, že jste se už někdy setkali. Podoba člověka, nebo jeho mluva, jednání, chování i charakter, jsou nám povědomé.

Muž potká ženu a ví, že s ní prožil někdy život před tím, někdo se na vás usměje a vám se vybaví podoba člověka, kterého jste viděli dříve. Je to podobné, jako když někam přijdete a víte, že jste dané místo viděli, či navštívili.

Každý z nás, si neseme ve svém životě, v duši, vzpomínku. Naše duše vědí, co se odehrálo v minulosti, vědí, co se odehraje dál. Vnímáme podobnosti v událostech, v situacích.

To že někoho potkáme, není náhoda. S někým, koho potkáme jednou, prožijeme celý život, někdo nás ovlivní jen na chvilku a někteří kolem nás jen tak projdou, ale nikdy to není náhodné setkání.

Krása života je ukryta v jeho rozmanitosti, v jeho mnohotvárnosti. A tak i naše setkání, mají být něčím jedinečným. Proto z každého setkání, vytáhněme co nejvíce pro svůj život, každý člověk, ať je nám vzácný.

S láskou a vdčností

Láďa

Kvě 19, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Chudoba a bohatství, je stav mysli

Procházíme dobou, kdy jsme zkoušení, jak obstojíme v existenčních, duchovních i dalších rovinách našeho života. Více než jindy, máme spoustu věcí, zdrojů i možností k dispozici a můžeme využít víc než kdykoliv před tím možností techniky, financí i podpory přátel na sociálních sítích. Přesto všechno je hromada lidí chudých. Proč to tak je?

Na tuto myšlenku mně přivedl náš rozhovor s mojí ženou, kdy jsme se bavili o tom, jaké mají někteří jiné možnosti, než máme my. A v jedné části jsme zmínili i chudobu. Moje žena bez nějakého uvažování prohlásila: ,,Tam už jsme.“ A mně se najednou v šoku otevřeli oči. Tedy pomyslně.

Chudoba i bohatství, je stav mysli. Nejdříve moje reakce byla taková, že veškeré mé snažení, hledání příležitostí jak zlepšit svůj život je v troskách. Vše co jsem udělal, najednou po prohlášení mé ženy, vypadalo, jako bych neudělal prostě nic. Jen se pachtil, honil a bezcílně bloumal životem, ve kterém jsou sny, ale žádný sen se nenaplnil. Musel jsem vyjít ven na balkón, abych se nadýchal čerstvého vzduchu a to prohlášení nějak zpracoval. A najednou my to došlo.

Jak se ve skutečnosti cítíme? Cítíme se být bohatí, nebo chudí?

To vše je náš stav mysli. Jak se cítíme, jak prožíváme život, jaké myšlenky kolem sebe šíříme, ať už vědomě, či nevědomě, vše se odrazí v následujících událostech, v tom, jak se bude odvíjet náš život. Je to velmi prosté.

Náš život, není jen souhra událostí, náhod, poznání a pochopení. Není to jen to, jak si stanovíme své cíle, kterých chceme dosáhnout.

Náš život je odrazem naší mysli. to, jak přemýšlíme a pak jednáme. S tím souvisí i naše bohatství i chudoba. Vše se odráží v našem chování i jednání.

Co s tím? Po tomto zjištění už věřím, že jsem schopen dosáhnout buď absolutní chudoby i bídy na základě toho, jak mé myšlenky, mé obavy, strachy nechám působit na svůj život. Kdykoliv budou mé myšlenky destruktivní, pesimistické nebo odmítavé k příležitostem, které mi život nabízí, na tolik bude má chudoba a bída patrná. Je třeba vědět, věřit, cítit, prožívat, že jsme bohatí, tím přitáhneme do svého života bohatství ne jen v penězích, ale i v mnoha dalších podobách. Tím že budeme šťastni, budeme děkovat za každý den našeho života a to i v případech, kdy se zrovna nedaří. Nesmíme dovolit, aby naše myšlenky byli sklíčené, smutné, destruktivní. Naší snahou by mělo být, mít myšlenky naladěné na přijímání energie, dávání a hojnost všeho.

Mám vše co potřebuji a jsem za to za všech okolností vděčný, raduji se z každé maličkosti, z příležitosti, která mi do života přichází. Příležitosti, které nás vedou k růstu, ukazují nám cestu k lepšímu, bohatšímu a naplněnému životu.

Milujte život, mějte rádi sebe i druhé, přejte sobě i druhým jen to nejlepší přitahujte pro sebe i pro druhé kolem sebe hojnost. A hlavně, věřme, aby se nám to dařilo i v těžkých dobách, kdy dostáváme různé zkoušky abychom mohli sami před sebou obstát.

S láskou a vdčností

Láďa.

Zářivé jitro

Zářivé jitro

Když ráno vstaneš a slunce probouzí tě zář

To v tobě se radost zdvihá, úsměvem ozdobíš tvář

Protáhneš své tělo a káva z kuchyně už voní

Do tvých uší tiše zní lahodných písní tóny

To chystá se tvůj nový den

Už jsi se vzbudil, zdál se ti krásný sen

Sen o tom, kdo má tě rád

O tom, kdo své srdce  chce ti dát

Je ti dobře, v duši máš dnes klid

Víš jistě, že můžeš zase naplno žít

Cítíš vděčnost za vše dobré i špatné

Tak už vstaň a prožij svůj den krásně

Láska je v srdci a oheň v tobě hoří

Uvidíš co den ti přinese a co život stvoří

Potkáváš lidi, co jdou kolem tebe

Někdo se k tobě blíží, cítíš, jak směje se na tebe

Jako to slunce jasné, vzduch je svěží

Už k tobě tvá milá běží

Znáte se už léta, však chcete jen

Sdílet a prožít vše, co přinese nový den

Na každém dni, jak přichází

Je něco radostného, pěkného,

Ať radost, naděje i láska z našich srdcí nikdy neodchází

Máme přece jeden druhého

Každičké ráno je jinak jedinečné

Někdy smutné, někdy zasněné

Vždy den svůj však začni vděčně

Poděkuj za život, že zatím žijeme dostatečně

A díky za vše dobré i špatné ať zní

A radost, naděje a láska pokaždé tvé nitro zaplní

Budeš pak celý den jako perla, budeš rozdávat štěstí svého dary

Překonáš v lásce všechny strasti i nezdary

A když přece jen vstaneš se srdcem těžkým

Odpusť sobě i jiným a hned ucítíš vůni květin

Život naplno žij a neboj se jít dál

Brzy poznáš, že za tebou jsou těžké chvíle, co jsi překonal.

S láskou a pokorou

Láďa

Led 3, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Žít naplno dává smysl

Když žiješ, žij naplno a tak, abys věděl, že vše co děláš, má smysl.

Když pláčeš, plač upřímně, aby tvé srdce cítilo, že prožíváš smutek.

Když se raduješ, raduj se naplno, protože opravdová radost tě prostoupí.

Máme se radovat i plakat s ostatními, protože když se sdílí obojí, obohacuje to duše nás všech.

Sdílená radost, sdílený pláč, obojí přináší bohatství, které povznáší.

Proto by měl tvůj život být opravdový, smutný i radostný. Obojí je život sám a vše, co ti přichází do života, tě formuje a má naplnit.

Proto naslouchej svému srdci, a naslouchej tomu, co říká tvá duše.

Tvé srdce i duše vědí přesně co je pro tvůj život důležité, rozumem pak vol cestu, kterou se vydáš.

A když uděláš chybu, nevadí, odraž se od ní, pouč se z ní a jdi dál tam, kam tě vede tvé srdce.

Jakmile začneš naslouchat srdci, teprve potom k tobě začne promlouvat tvá duše, která si svou cestu zvolila už na začátku.

Když začneš slyšet svou duši, stává se tvůj život harmonický, naplněný, protože víš, že můžeš prožívat smutek i pláč, radost i smích, a že to vše k tobě do života patří.

A když máš spřízněnou duši, která ti naslouchá a ty nasloucháš jí a víš, že jste spojeni nitkami velké lásky, která dává smysl celému životu, tvému i tvé spřízněné duše, stává se tvůj život naplněným, harmonickým a bohatým.

Jak to? Protože jsi dostal to nejlepší, co jsi od svého života mohl dostat.

Celý vesmír i celé stvoření se bude radovat i plakat s tebou, protože jsi pochopil i poznal jak hluboký má život smysl a čím může být naplněno tvé srdce.

Díky za život, který dostáváš, díky za bytosti, které chtějí být s tebou a díky za vesmír, ve kterém jsme.

S láskou a pokorou

Láďa

Led 3, 2020 - Zamyšlení    No Comments

Niterné udržení pocitu lásky

Niterné udržení lásky.

(Obrana vlastního nitra.)

Prosím, toto není obecný návod, berte to jako mou osobní životní zkušenost, která ale nemusí fungovat každému.

Jisté ale je, že láska má opravdu mnoho podob a každý si ji můžeme představovat jinak.

Láska, jako radost, štěstí, i víra, jsou stavy naší mysli.

Základní poučka při práci  s energii reiki říká: Klíč ke štěstí leží ve vaší mysli.

Proto je třeba vnímání lásky obecně přijímat jako jeden ze stavů naší mysli. Jako myšlenku, která vše kolem rozvibruje, jako hnací sílu všeho.

Co mě přivedlo k sepsání tohoto textu?

V poslední době, jsem procházel zajímavě těžkým obdobím. A to jak na vnitřní, tak i vnější úrovni. Vše kolem bylo tak nějak neuspořádané, chaotické, nic nedávalo smysl. Mnoho lidí nás opustilo, ve vztazích v rodinách jsem cítil napětí, manželství, která trvala i 2 desetiletí, se rozpadala. Všechno se mě to tak nějak dotýkalo, cítil jsem, že to není jen tak. Každý z nás máme své trápení, vnitřní boje a nějaké ty nesoulady v životě i ve vztazích. Každý z nás cítíme, že chceme do života nějakou změnu, i když vlastně nevíme, co vlastně chceme změnit. V životě duchovním i fyzickém se potácíme, hledáme, kdo nebo co by nám jej mohlo naplnit. Mnozí z nás jsme v poslední době mohli prožívat prázdnotu v srdcích, nenaplněnou touhu, nesplněné sny.

A co s tím? Tohle všechno přece všichni víme. Co s tím dělat? Věřím, že jsem našel řešení. A jsem za to řešení nesmírně vděčný, protože to byla ta odpověď na tohle období.

Vděčím za něj mnoha lidem kolem sebe, vděčím mnoho své ženě, která se mnou měla velkou trpělivost, i když vlastně pořád tak nějak nechápala, co hledám.

Mám radost, že mám úžasnou rodinu, která podpoří a potěší, hlavně moje maminka, aniž by to tušila, mi dodávala velkou podporu.

Ale především chci poděkovat jedné mé nejmenované přítelkyni, která prochází podobným obdobím hledání a naplnění života.

Budu jí jmenovat jako Hvězdičku. Má takovou povahu, která mi pro toto označení přijde příznačná.

Hvězda jasná ve tmě svítí, přesně takový z ní mám pocit.

Nevídáme se moc často, ale setkání s ní je pro mne vždy hodně inspirující.

A právě této ženě patří můj velký dík.

Celý problém spočívá v tom, že tlak vnitřních i vnějších okolností na nás dotírá ze všech stran. Lidé, kteří nás vysávají, nebo je prostě nedovedeme ze svého života  propustit, nám mohou způsobit nemalá trápení, okolnosti i životní zkoušky nám dávají pořádně zabrat.

O co jde?

Konečně se k tomu dostávám.

Jednoho dne, když jsem prostě nemohl v noci spát, když už jsem se cítil hodně unavený, vyšťavený z lidí i situací a říkal jsem si: Jak to všechno přežiju? Jak zvládnout ten vnitřní i vnější nepochopitelný tlak, který se zdál být neúnosný? Tak mi prostřed noci svitla myšlenka:

Láska!

Ta tolikrát opěvovaná, stále inspirující, stále hledaná. Láska niterná, vše objímající, vše dávající.

Začal jsem tedy básnit, psát i předávat příspěvky, které s láskou souvisely.

Aniž by to tušila, nebo možná ano? Hvězdička mi právě byla tou úžasnou inspirací. Tím, jak se ke mně hezky chovala, jak jsme spolu trávili krátký, ale přesto hodně naplněný čas.

To vše mi dávalo obrovskou sílu.

Byla to její touha po opravdové lásce. Zkusil jsem si tedy navodit pocit, jak jsem se cítil, když jsem byl vedle ní.

Ten teplý, úžasný a naplňující pocit.

Zamiloval jsem se do toho pocitu, pořád mi to někam ukazovalo cestu.

A pak jsme s Hvězdičkou zažili konflikt, nechal jsem se pohltit smutkem, a tehdy mě ten pocit opustil. Pocítil jsem strašlivou prázdnotu, strašnou touhu utéci ze všeho, utéci jinam. Nic mě netěšilo, bloumal jsem do práce, z práce, jednal s lidmi, ale nic mi nedávalo pocit naplnění, cítil jsem se jako prázdná skořápka.

A přece mi to všechno nedávalo smysl.

Pořád jsem svým srdcem volal Hvězdičku, prosil ji za odpuštění, odezva však nepřicházela.

Zkusil jsem si ve svém nitru představit ten pocit té teplé lásky, toho úžasného inspirujícího zdroje. Ze začátku mi to nešlo, marně jsem pořád upíral pohled do nitra. A pak mně napadlo:

Nejprve je třeba projít odpuštěním!

Zavolal jsem tedy Hvězdičce a poprosil jí o odpuštění.

Vložil jsem do toho všechen svůj vnitřní pocit naplnění, který jsem si zkusil představit, když jsem Hvězdičce volal. A jakmile jsem s Hvězdičkou domluvil, rozhostil se ve mně klid. Klid, který se nedá popsat. Všeobjímající, vše naplňující. Začalo se mi to rozlévat po celém těle, začalo mně to naplňovat. A najednou jsem pochopil.

Láska!

Ta vše objímá a naplní.

Začal jsem v sobě ten pocit hýčkat, volat v duchu lásku a celé mě to prostoupilo a prozářilo. Najednou mi všechno to hledání začalo dávat smysl, začal jsem chápat.

Co z toho plyne?

Je třeba, abychom si nejprve odpustili. Odpustili si křivdy, všechny ty nepodařené vztahy, všechno to trápení, které zažíváme ve svých srdcích. Ale nejen druhým, ale i sobě, a to je nejtěžší.

Jakmile dosáhneme pocitu odpuštění, rozhostí se v nás takový ten nádherný klid a mír.

A teď je třeba si představit, že jste prostě naplněni láskou.

Můžete ji cítit, můžete ji vnímat různě.

Je to takový ten teplý, vše objímající a pohlcující pocit, který prostupuje celým vašim tělem, srdcem i duší.

Je třeba ten pocit hýčkat, živit, představovat si, že je pořád s vámi.

Můžeme si vzít do ruky nějaký předmět, který v nás ten pocit vyvolá.

Dáreček od milované osoby, muže či ženy, nebo prostě něco, co jste si koupili pro radost. Můžete se dívat i na fotku, třeba vašich dětí, vašeho blízkého. A přitom si představujte, že vás ten pocit lásky a klidu stále naplňuje a pohlcuje.

Zažijete obrovskou radost ze života, najednou všechny křivdy, všechny nefunkční vztahy a nenaplněné touhy odcházejí, protože láska je touha, vztah, i život sám o sobě.

Budete se cítit volně, uvolněně, bez stresu, pocítíte nával radosti, štěstí a klidu.

Nechcete to někdo vyzkoušet? Mohu i pomoci.

Je to opravdu stav naší mysli, je to jedna jediná myšlenka. Láska, láska, láska.

To musí naplnit celou vaši mysl, srdce i duši. Prožívejte to, žijte tím, dávejte tomu energii. Musí se to stát součástí vaší bytosti.

Tak jednoduché?

No, ono to tak jednoduché není.

Každý z nás musí projít pochopením, poznat své nitro.

Poznat, jaké věci, vztahy, či události si musíme odpustit a propustit ve svých životech.

Vyžaduje to i odvahu, být upřímný sám k sobě, i ke svému okolí.

Je to proces hledání, který lidé zkouší už celá tisíciletí a málo kdo toho dosáhne. Myslím si, že dnes je doba kdy je to ale snadnější, víc, než kdykoliv před tím. Vše je tak nějak urychlené, naše životy jsou více nabity událostmi, věcmi, pocity a informacemi. Jsem zvědav, co na to řeknete, kdo z vás to zkusí. Podělíte se o to?

Je to jedna z odpovědí na naši neklidnou dobu.

Když se budeme cítit naplnění láskou, budeme přitahovat i harmonické vztahy, budeme přitahovat ty správné lidi. Budeme žít životem, který bude inspirujícím sám o sobě.

Pěstujme v sobě lásku, i když máme pocit, že se to nedaří. I přes pochybnosti a nedůvěru si můžeme představit, že láska víc a víc proniká do našeho života i do věcí, lidí i vztahů kolem nás.

Ze začátku to není snadné, je třeba v sobě to nechtění zlomit.

Pak už nás naše srdce povede.

Přeji hodně štěstí.

S láskou a pokorou

Láďa

Led 3, 2020 - Zamyšlení    No Comments

Dávání a braní

Někdy člověk dospěje k poznání, že příliš mnoho dávání se ze sebe je nejen nebezpečné, ale i škodlivé.

Vše by mělo být v rovnováze, a to jak dávání, tak i braní.

Proto je třeba žít tak, abychom měli tu možnost jak dávat, tak i brát.

Jestliže cítím, že je třeba dávat, dávám plnými hrstmi a nic neočekávám. Jestliže je třeba brát, beru si s vděčností a pokorou vše, co mi život nabídne.

To je ale možné jen díky těm, kteří jsou okolo nás, vchází do našich životů, nebo jimi jen prochází, učí nás životu. Jen díky nim dokážeme být v rovnováze s tím, co dáváme i co si bereme.

Vše se ale musí dít na základě lásky,  porozumění a pochopení, ne na úkor druhého.

Hlavním motivem pro dávání i braní by měla být především láska a pokora. Ber tedy vše, co ti život dá, a nezapomeň být přitom vděčný za to, co jsi dostal.

Nezapomeň ale také lidem kolem sebe něco dát, protože jen díky tomu bude tvůj život mnohem bohatší, a poznáš také, jaké to je, dávat s opravdovou láskou. Vše bude pak v naprosté rovnováze.

S láskou a pokorou

 Láďa

Stránky:12»