Browsing "Život"
Čvn 22, 2020 - Život    No Comments

Když se naše mysl splaší

Když se naše mysl splaší, dějí se pak věci milí braši.

Není nad to mít mysl klidnou, mít jistotu v sebe i v druhé neoblomnou.

Nemá smysl tížit mysl, starostí či nepohodou, bude lepší jíti s dobou, s životem i novou pohodou.

Pak se člověk jenom trápí, když problémy nám život krátí, není třeba v kruhu se motat, vždy je lepší strasti nechat.

Myšlenka střídá myšlenku, nakonec se v pasti ztratíš, pár bezesných nocí, zbytečně pak sílu vydáš, zhatíš.

Hlubokým dechem, představ si radost, že máš v životě všeho dost velkou hojnost, že požehnání tě stále provází, můžeš cítit v srdci radost, s vědomím že ti přece nic nechybí, neschází.

Není to vždy lehké, to moc dobře vím, je však dobré věci nehrotit, život přijmout, ať se dobře i volně cítím.

S láskou i oddaností životu i se vším co s ním souvisí

    Láďa.

Kvě 28, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Život není vždy snadný, přesto ho stojí za to žít

Když někdy procházíme životem s různorodými zkouškami, mnohdy každého z nás napadne, jaký mám vlastně život? Je důležité, co jsem dokázal, udělal, nebo řekl a co to přineslo lidem kolem mně?

Na tyto otázky, jsem se snažil si odpovědět v průběhu posledních měsíců několikrát. Vždy se práce nedaří podle představy, není vždy dostatek elánu a chuť něco řešit, také není vždy po ruce. Dotírají na nás pochybnosti, destruktivní myšlenky, nebo máme prostě jen depku. V těchto chvílích se vždy ptám: ,,Jaký je můj život?“

Co očekávám, čeho chci dosáhnout? A co mi brání v tom, abych byl opravdu šťastný a cítil se naplněný?

Jak mile si tyto otázky položím, rozhýbe se vše kolem. Energie našeho života se dá do pohybu, události naberou směr, kterým se mám ubírat dál. Jsem-li se svým životem plně spokojen a uspokojen, přichází stagnace, zůstávám stát na místě. Jsme podobni stromu, který zůstal ležet ve vodě, nebo stojí na místě, které mu nepřináší živiny a uhnívá, pomalu zaniká. Uvědomuje si, že je stále spokojeným stromem, že na něj svítí slunce, fouká příjemný větřík a to mu přece v životě a k životu stačí, nepotřebuje víc. Najednou mu začnou uhnívat kořeny, žloutnout listy, pomalu se ohýbá, až příjde silný vítr a vyvrátí ho z kořenů. Zůstane ležet a v posledních chvílích kdy si uvědomí, že leží se svojí hlavou na zemi, uvidí paprsek světla. A zatouží po slunci, které už neuvidí.

Tak je to i s naším životem. Zůstaneme-li dlouho stát na místě, začnou se naše dny odvíjet stále stejně, zabředneme do stereotypu, přestáváme snít a náš život je den ode dne nudnější a prázdnější. A v posledních chvílích ještě zatoužíme něco poznat, zažít, uvidět to, po čem jsme snili. Pak odcházíme do nicoty, a přežíváme.

Chceme takový život?

A to je právě ono. Jak se začneme ptát, dostáváme odpovědi. Když něco uděláme, může se zdát, že je naše snažení na počátku zbytečné bezvýznamné. Jednoho dne, se ale vše pohne způsobem, jaký jsme čekali asi nejméně. Do našeho života přichází svěží vítr, trochu nám ho zpřehází, a musíme trochu zamakat. Ale podle toho víme, že žijeme.

Naše duše si vybrala cestu rozvoje, poznávání, sbírání zkušeností. Pokud v tomto životě neuspěješ, protože si usnul na vavřínech, nebo si ztratil smysl života a nic pro tebe nemá cenu, skončíš to v dalším životě. Ale jinak a v jiné situaci i okolnostech, dokud touhu své duše nenaplníš.

Proto stojí za to, život žít, ne přežít. Pusť do svého života vítr, nech se ozářit sluncem a také ovlažit deštěm. Sem tam obdržíš nějakou tu zkoušku, ale posuneš se dál. Porosteš, tvůj život bude plný hojnosti, radosti i snů. Proto stojí zato život žít, ne přežít. Hledej chvíle naplnění, poznávej místa i čas, kdy tě může někdo obohatit, nebo ty můžeš obohatit a dát něco druhým kolem sebe. Naplň své sny, jdi za svojí vizí, neboj se dělat chyby, protože ty tě posouvají dál. To nejsou vždy chyby, to jsou lekce, které tě posouvají.

Děkuji za život, který teď mohu žít. Je pestrý, bohatý, má pro mně smysl. Stavěj domy, tvoř, dávej radost i lásku, rozdávej pokoj, odpouštěj. A tvůj život bude plný zážitků, výzev i radosti a také lásky.

S díky za dar života

Láďa

Kvě 24, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Náhodná setkání nejsou náhodná

Každé setkání s nějakým člověkem, nikdy nebývá náhodné. Naše duše každé setkání už dopředu znají. Znáte to, když někoho potkáte, tak u někoho najednou poznáváte, že jste se už někdy setkali. Podoba člověka, nebo jeho mluva, jednání, chování i charakter, jsou nám povědomé.

Muž potká ženu a ví, že s ní prožil někdy život před tím, někdo se na vás usměje a vám se vybaví podoba člověka, kterého jste viděli dříve. Je to podobné, jako když někam přijdete a víte, že jste dané místo viděli, či navštívili.

Každý z nás, si neseme ve svém životě, v duši, vzpomínku. Naše duše vědí, co se odehrálo v minulosti, vědí, co se odehraje dál. Vnímáme podobnosti v událostech, v situacích.

To že někoho potkáme, není náhoda. S někým, koho potkáme jednou, prožijeme celý život, někdo nás ovlivní jen na chvilku a někteří kolem nás jen tak projdou, ale nikdy to není náhodné setkání.

Krása života je ukryta v jeho rozmanitosti, v jeho mnohotvárnosti. A tak i naše setkání, mají být něčím jedinečným. Proto z každého setkání, vytáhněme co nejvíce pro svůj život, každý člověk, ať je nám vzácný.

S láskou a vdčností

Láďa

Kvě 19, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Chudoba a bohatství, je stav mysli

Procházíme dobou, kdy jsme zkoušení, jak obstojíme v existenčních, duchovních i dalších rovinách našeho života. Více než jindy, máme spoustu věcí, zdrojů i možností k dispozici a můžeme využít víc než kdykoliv před tím možností techniky, financí i podpory přátel na sociálních sítích. Přesto všechno je hromada lidí chudých. Proč to tak je?

Na tuto myšlenku mně přivedl náš rozhovor s mojí ženou, kdy jsme se bavili o tom, jaké mají někteří jiné možnosti, než máme my. A v jedné části jsme zmínili i chudobu. Moje žena bez nějakého uvažování prohlásila: ,,Tam už jsme.“ A mně se najednou v šoku otevřeli oči. Tedy pomyslně.

Chudoba i bohatství, je stav mysli. Nejdříve moje reakce byla taková, že veškeré mé snažení, hledání příležitostí jak zlepšit svůj život je v troskách. Vše co jsem udělal, najednou po prohlášení mé ženy, vypadalo, jako bych neudělal prostě nic. Jen se pachtil, honil a bezcílně bloumal životem, ve kterém jsou sny, ale žádný sen se nenaplnil. Musel jsem vyjít ven na balkón, abych se nadýchal čerstvého vzduchu a to prohlášení nějak zpracoval. A najednou my to došlo.

Jak se ve skutečnosti cítíme? Cítíme se být bohatí, nebo chudí?

To vše je náš stav mysli. Jak se cítíme, jak prožíváme život, jaké myšlenky kolem sebe šíříme, ať už vědomě, či nevědomě, vše se odrazí v následujících událostech, v tom, jak se bude odvíjet náš život. Je to velmi prosté.

Náš život, není jen souhra událostí, náhod, poznání a pochopení. Není to jen to, jak si stanovíme své cíle, kterých chceme dosáhnout.

Náš život je odrazem naší mysli. to, jak přemýšlíme a pak jednáme. S tím souvisí i naše bohatství i chudoba. Vše se odráží v našem chování i jednání.

Co s tím? Po tomto zjištění už věřím, že jsem schopen dosáhnout buď absolutní chudoby i bídy na základě toho, jak mé myšlenky, mé obavy, strachy nechám působit na svůj život. Kdykoliv budou mé myšlenky destruktivní, pesimistické nebo odmítavé k příležitostem, které mi život nabízí, na tolik bude má chudoba a bída patrná. Je třeba vědět, věřit, cítit, prožívat, že jsme bohatí, tím přitáhneme do svého života bohatství ne jen v penězích, ale i v mnoha dalších podobách. Tím že budeme šťastni, budeme děkovat za každý den našeho života a to i v případech, kdy se zrovna nedaří. Nesmíme dovolit, aby naše myšlenky byli sklíčené, smutné, destruktivní. Naší snahou by mělo být, mít myšlenky naladěné na přijímání energie, dávání a hojnost všeho.

Mám vše co potřebuji a jsem za to za všech okolností vděčný, raduji se z každé maličkosti, z příležitosti, která mi do života přichází. Příležitosti, které nás vedou k růstu, ukazují nám cestu k lepšímu, bohatšímu a naplněnému životu.

Milujte život, mějte rádi sebe i druhé, přejte sobě i druhým jen to nejlepší přitahujte pro sebe i pro druhé kolem sebe hojnost. A hlavně, věřme, aby se nám to dařilo i v těžkých dobách, kdy dostáváme různé zkoušky abychom mohli sami před sebou obstát.

S láskou a vdčností

Láďa.

Dub 29, 2020 - Pomůcky, Život    No Comments

Nevidím neslyším, ale přesto žiju

Jaký je vlastě život sluchově postižených se zrakovou vadou?

Tuto otázku mi lidé, se kterými se poznám pokládají často. A upřímně, někdy je velmi těžké odpovídat tak, aby si dokázal tázaný představit a pochopit, nakolik je takový život odlišný a zároveň plný zkoušek a výzev.

Nikdy to není jednoduché

Každé postižení sebou přináší různá úskalí a těžkosti, ale také radosti a jiné možnosti a to takové, které by člověk asi za běžných podmínek nečekal. Sluchové i zrakové postižení, označované také jako „hluchoslepota“, sebou nese těžkosti v podobě zhoršené orientace v prostoru, izolaci v podobě nedostatku informací, nemožnost se zapojit do společnosti tak, aby mohl běžně a normálně komunikovat. Ztráta sluchu i zraku dovede člověka hodně psychicky potrápit, může se cítit opuštěný, zbytečný, protože nemá dostatek informací nebo k němu přicházejí zkreslené.

Osobně v těchto stavech kdy není něco v pořádku, prožívám pocity beznaděje, myslím si, že nejsem užitečný, že společnosti nic nepřináším a připadám si hodně neschopný a všem ve svém okolí na obtíž. Tyto pocity mohou narůstat, pokud nemáte dostatečnou odezvu a lidi kolem sebe, kteří vás podpoří a v začátcích vám hodně pomohou tím, že vás prostě vezmou mezi sebe a pomohou vám tuto bariéru překonat. Je to ze začátku o trpělivosti a záleží také na psychické odolnosti člověka, který tuto vadu má. To je jen na takový malý úvod, aby si běžný člověk dovedl představit, jak to asi vypadá.

Když vás izoluje někdo od světla, aby jste neviděli, od zvuků, aby jste nic neslyšeli, nemáte přísun téměř žádných informací. Můžete cítit hmatem, čichem, senzibilní jedinci mohou vnímat kolem sebe šestým smyslem, který jim může mnohé říct. O komunikaci to ale moc není. Jste ve tmě a v tichu. To jen pro malou představu, jak to vypadá.

Měl jsem ale velké štěstí, protože mi moje rodina od samého začátku vytvářela podmínky pro to, abych se mohl řádně zapojit, kamarádi ve škole i doma mně brali mezi sebe. Při tom docházelo i k humorným situacím, kdy jsem se od srdce mohl a stále mohu zasmát i sám sobě. Takže naštěstí mnou zmíněné stavy nebyli moc časté. Sociální kontakt je v tomto případě hodně důležitý.

Když lidem nevadí, že se jich zeptáte několikrát za sebou „cože,“ nebo „ještě jednou“ a třeba taky plácnete něco a pak zjistíte, že jste vlastně úplně mimo mísu. Jsou to situace, které jsem se musel naučit překonávat a ještě teď mně to někdy zasáhne nepřipraveného. Přesto jsem vděčný za to, že mám i přes svojí vadu spoustu skvělých lidí kolem sebe.

Technika hodně pomáhá, i když není dokonalá

V dnešní době, může hodně pomoci technika, která tak jako tak, je už neodmyslitelnou součástí našeho života. Sluchově postiženým i hluchoslepým lidem, hodně pomáhají naslouchátka, která velmi ulehčují orientaci v prostoru. Jsou schopna pomoci díky různým nastavením při komunikaci s druhými lidmi, je možné kompenzovat ztrátu zraku tím, že jste schopni využít i trochu toho sluchu k orientaci podle zvuků. Nemohou nahradit běžný sluch, ale mohou vás hodně posunout o pěkný kus dál ke komunikaci a k životu.

Sám za sebe mám poměrně hodně vysokou ztrátu sluchu, můžete si to představit jako tlumení běžného poslechu o 110 decibel. Obecně vzato zvuky ke mně nepřicházejí v běžném hlasitém poslechu. Nebo slyšíte zvuk, ale už nerozumíte mluvené řeči, nebo jen hodně zblízka. Sluchadla vám zvuk zesílí natolik, že jste schopni rozumět a když kolem vás není velký hluk i normálně komunikovat a vnímat.

Technika jde dopředu a tedy i sluchadla. Bohužel je zde jedno úskalí a to je cena techniky. Pokud máte štěstí a nemáte vysokou ztrátu sluchu, budou vám stačit cenově dostupnější sluchadla. Můžete si pořídit i cenově vyšší kategorii, bude to pro vás takový bonus při poslechu. Cenově nižší varianty sluchadel dovedou i dnes sluch slušně kompenzovat. Mají ale méně funkcí, nezvládají tak dobře zvládat podmínky v hlučném prostředí. Sluchadla vyšších cen už mají výkonnější procesor, umí díky různým funkcím kompenzovat ztrátu sluchu směrovými mikrofony, umí lépe rozeznávat zvuky v rušném prostředí.

Pokud jste měli tu smůlu, že máte vyšší sluchovou ztrátu, bude narůstat i cena sluchadel. Tato cena se může pohybovat od 25000,- do 80000,- Kč. Pořízení takové pomocné techniky vás může tedy občas trochu potrápit.

Pojišťovny nedávají mnoho, zbytek si musíte sehnat. A úřady práce v našich podmínkách na tento typ pomůcky nepřispívají. Osobně volím sluchadla vyšší cenové kategorie, protože komunikace při práci a v běžném životě je pro mně velmi důležitá. Navíc je zde možnost lepší orientace v prostoru, ve kterém se pohybuji. Sluch zde hraje nemalou úlohu. Sluchadla jsou velmi citlivá technická zařízení a bohužel podléhají při nošení podmínkám prostředí. Proto je jejich životnost běžně 5 až 7 let, pak už jsou přece jen poruchová. A je opravdu velmi nepříjemné, když vás taková situace zastihne nepřipravené.

Mohou pomoci i nadace

V dnešní době nemusíme spoléhat jen na možnosti státu, ale můžeme se obrátit i na nadace. V době psaní tohoto článku, zrovna zkouším oslovit několik nadací které by mi mohli něco přispět na pořízení kvalitních sluchadel. Je to jedna z možností, jak zmírnit dopad na ekonomickou náročnost a chci se vyhnout dalším úvěrům. Na sluchadla sháním prostředky jednou za 5 let, abych předešel možnému vyřazení ze života, pokud by současná sluchadla už nešla opravit.

Jaké nadace mohou pomoci?

Byli mi doporučeny následující nadace: Nadace Olgy Havlové, Nadace charty 77, Konto Bariéry, a Nadace Agrofert.

Můžete i vi pomoci tím, že pro lidi se sluchovým či zrakovým postižením pošlete příspěvek na tyto nadace.

Co dodat na závěr?

Žádné postižení není jednoduché. Postižení zraku a sluchu patří bezesporu mezi komplikované vady. Je škoda, že v České republice stále nejsou pro tyto lidi podmínky pro bezproblémové pořízení pomůcek pro lidi se zdravotním postižením. Je tu sice mnoho práce uděláno, ale úřady a pojišťovny neřeší využitelnost pomůcky a její potřebnost pro konkrétního člověka, ale většinou ekonomickou náročnost.

Proto jsem se rozhodl jít cestou vlastní svépomoci. zkoušel jsem jít cestou úvěru, ale ukázalo se, že je to hodně zatěžující záležitost. A svojí prací ne vždy mohu své potřeby úplně pokrýt, obzvláště když se jedná o tak cenově náročné pomůcky jako jsou sluchadla. Proto vznikl projekt Život bez zraku, abych zkusil najít možnost hledání prostředků ne jen pro sebe, ale i pro další kolem mně.

Pokud by jste chtěli podpořit mojí činnost, budu Vám velmi vděčný. V kontaktech najdete i číslo účtu určené pro tento projekt. Velmi děkuji za podporu.

Blízcí přátelé i rodina, to jsou důležití lidé, kteří lidi se zrakovým i sluchovým postižením hodně posouvají dopředu. Technika je skvělá věc, ale přátelství která v našich životech jsou a přetrvávají, to je prostě poklad, který nelze nijak nahradit.

Proto opravdový dík za to, že Vás moji milý mám.

Bez Vás by to prostě nešlo.

S vděčností i díky

Láďa.

Bře 20, 2020 - Život    No Comments

Změny přicházejí

Změny přicházejí, tvoříme nové možnosti.

Poslední události, které otřásají naší společností, vládami, ekonomikou i lidmi obecně, nám nastínili otázky: Co bude dál? Bude vše tak jako dříve?

Koronavirus nepřišel náhodou!!!

To co se děje nepřišlo náhodou. Po takové změně, už lidstvo volá dlouho. Potřebovali jsme se zastavit, najít a začít hledat další možnosti našeho rozvoje, zkvalitnit náš život.

Vrátit se domů, ke kořenům, k sobě samým. Nejde jen o zastavení a o dopady v důsledku koronaviru, ale jde o celkový předěl společenských, sociálních i ekonomických hodnot.

Společnost, která dosud fungovala, už jednoduše nemohla dál takto fungovat. Musel přijít zlom, něco, co dokázalo zastavit ne jen svět, ale i nás jednotlivce.

Potřebujeme se více semknout, být víc spolu, v rodinách, s přáteli i kolegy. 

Je tu obrovská šance začít znovu a ještě lépe. Znovu se postavit na nohy, znovu začít žít jako lidé, kteří pracují a přitom myslí i na prospěch svých přátel, známých kolem sebe.

Postupně se bude vytrácet hamižnost, lakota a lidé k sobě pomalu začnou nacházet cesty. Ten kdo bude bohatý, obohatí všechny kolem sebe a ten kdo bude chudý, už nebude muset prostě být chudý. 

Tohle bylo obrovské přání mnoha myslitelů, tohle je čas začít znovu. Začít šetřit prostředí kolem nás, začít znovu žít v souladu s přírodou i lidmi.

Už není čas si hrát na svém písečku, přišel čas dělat, jednat a tvořit s úmyslem ne jen pro sebe, ale i pro druhé.

Vše co se teď udělá, se podrobí zkoušce. Bude se hodnotit to, co jsme mohli a udělali pro celek, a jaký to bude mít užitek ne jen pro nás, ale i pro všechny kolem nás.

Přijdou nové technologie, které nám hodně usnadní život i práci a zároveň budou velmi šetrné k životnímu prostředí. 

Najdeme možnosti, jak zlikvidovat hromady odpadu, který se kolem nás vlivem naší činnosti nakupil. Planeta nám pomůže, abychom to zvládli, ale především to musíme chtít zvládnout my.

Planeta tu bude s námi, ale i bez nás. My, jako lidstvo, jako živý celek, organizmus, musíme najít další možnosti, jak se spojit, tvořit a pomáhat.

Čeká nás ještě mnoho práce, ale také nás čeká hodně pochopení, a budeme si uvědomovat všechny souvislosti, které povedou k nápravě škod, povedou k lepší ekonomické situaci, začneme řešit problém sociální, ekonomický.

Lidé už nebudou chtít žít ve shonu, za málo možností, za nulovou hodnotu. Začneme si utvářet podmínky pro život, který přinese prosperitu i v nejchudších vrstvách. Než to ale nastane, budeme muset ještě mnohé pochopit, mnohé ještě musíme poznat. Ale ten čas už je blízko.

Současné vlády padnou, ekonomika se zhroutí, ale zároveň nastoupí něco nového, bude se to rozvíjet a začnou se dít změny, které pocítíme všichni.

A to v celosvětovém měřítku.

Sen každého z nás, je žít kvalitní život. Teď dostáváme šanci s tím něco udělat. Ukažme vůli, schopnost vytáhnout ze situace s koronavirem to nelepší, posilujme naše zdravé hodnoty, vytvářejme přátelství, žijme bohatší život.

Tahle situace nám nemá nahnat  strach, ale naopak nás má posunout dál.

Krásné a radostné dny, i když každý přerod je těžký posílá a nám všem přeje ze srdce

     Láďa.

Zářivé jitro

Zářivé jitro

Když ráno vstaneš a slunce probouzí tě zář

To v tobě se radost zdvihá, úsměvem ozdobíš tvář

Protáhneš své tělo a káva z kuchyně už voní

Do tvých uší tiše zní lahodných písní tóny

To chystá se tvůj nový den

Už jsi se vzbudil, zdál se ti krásný sen

Sen o tom, kdo má tě rád

O tom, kdo své srdce  chce ti dát

Je ti dobře, v duši máš dnes klid

Víš jistě, že můžeš zase naplno žít

Cítíš vděčnost za vše dobré i špatné

Tak už vstaň a prožij svůj den krásně

Láska je v srdci a oheň v tobě hoří

Uvidíš co den ti přinese a co život stvoří

Potkáváš lidi, co jdou kolem tebe

Někdo se k tobě blíží, cítíš, jak směje se na tebe

Jako to slunce jasné, vzduch je svěží

Už k tobě tvá milá běží

Znáte se už léta, však chcete jen

Sdílet a prožít vše, co přinese nový den

Na každém dni, jak přichází

Je něco radostného, pěkného,

Ať radost, naděje i láska z našich srdcí nikdy neodchází

Máme přece jeden druhého

Každičké ráno je jinak jedinečné

Někdy smutné, někdy zasněné

Vždy den svůj však začni vděčně

Poděkuj za život, že zatím žijeme dostatečně

A díky za vše dobré i špatné ať zní

A radost, naděje a láska pokaždé tvé nitro zaplní

Budeš pak celý den jako perla, budeš rozdávat štěstí svého dary

Překonáš v lásce všechny strasti i nezdary

A když přece jen vstaneš se srdcem těžkým

Odpusť sobě i jiným a hned ucítíš vůni květin

Život naplno žij a neboj se jít dál

Brzy poznáš, že za tebou jsou těžké chvíle, co jsi překonal.

S láskou a pokorou

Láďa

Led 3, 2020 - Práce, Život    2 komentáře

Poznatky ze života nevidomých lidí tak, jak je vnímám sám

Postřehy zde sepsané vycházejí z mých životních a praktických zkušeností a poznatků tak, jak je prožívám a vnímám sám.

Jak je to se životem nevidomého?

Je to podobné jako v životech mnoha z nás. Každý máme nějaký životní úděl i osud a jsme rozdílní jak povahou, tak i pohledem na život obecně.

Život každého z nás je formován prostředím ve kterém vyrůstáme, tím jak jsme byli vychováváni a jak jsme se dokázali sami za sebe postavit v různých situacích. Proto je život nevidomého člověka stejně zajímavý, jako životy ostatních jedinců. Sám za sebe mohu napsat, že dle svého přesvědčení žiji život velmi pestrý a plnohodnotný.

S čím se nejčastěji potkáváme?

Hodně často se setkáváme s tím, že nás veřejnost vnímá jako něco hodně výjimečného, nebo nadpřirozeného, v opačném jsme podceňováni a nepovšimnuti.

Jsou jedinci, kteří mají opravdu výjimečné schopnosti, ať už jako zpěváci, maséři, nebo i přednášející učitelé. Je ale také hodně lidí v naší skupině, kteří jsou pasívní, hodně závislí na svém okolí i své rodině. Tam nejčastěji vzniká dojem, že nevidomý člověk je v podstatě nesamostatný, ne-li neschopný se o sebe postarat. Lze říci, že za určitých okolností a podmínek, je nevidomý člověk schopen se o sebe nejen dobře postarat, ale může být i zcela samostatný. Je ale třeba doplnit, že hodně záleží také na tom, jak byl daný člověk veden a vychováván, a proto, pokud za nás bylo odmalička něco děláno v rodině z přesvědčení, že „On přece na to nevidí, tak to nemůže dělat“, bude i naše samostatnost podle toho ovlivněna.

Dá se říci, že pokud byl nevidomý člověk od malička dobře veden, dokáže spoustu věcí sám a tím potom stoupne na ceně i ve svém okolí. Všeobecně ale lidé nemají moc představu o tom, co zrakově postižený nebo úplně nevidomý člověk, je schopen běžně zvládat, proto nemůžou adekvátně k těmto lidem přistupovat jako k sobě rovným. Naštěstí mohu napsat, že v mém okolí tomu tak úplně není. Ti, kteří v mé blízkosti jsou a žijí, prostě vědí, jak to se mnou je a na co stačím. Proto je třeba stále v tomto státě dělat osvětu a o životech lidí se zrakovým handicapem mluvit a šířit o nich pově-domí. Snažit se bourat bariéry mezi světy nevidomých a vidících lidí chápu jako jeden z mých životních úkolů. Už je to mnohem lepší než dříve, ale stále je co dohánět. Mám spoustu známých, kteří nás obdivují, ale velmi málo opravdových přátel mezi vidícími, kteří vědí a hodně pomáhají. Už třeba tím, že se od nich můžeme hodně naučit a být samostatnější, neboť vnímají naše potřeby a snaží se pomoci v naplnění vizí a snů v životě. Také nás velmi často podporují v našem snažení být ve společnosti užiteční a být tak jejími plnohodnotnými členy, kteří jí mají co nabídnout.

Jak to vypadá v praxi?

Ukážeme si to na příkladu: Stojím na přechodu pro chodce a kolem mě se řítí jedno auto za druhým. Protože mám bílou hůl a jsem řádně označen, zůstanu stát na přechodu a čekám, až budu moci přejít. Dnes existuje na mnoha místech spousta klapajících semaforů, takže díky nim mohu po změně z červené na zelenou docela v pohodě přejít. Jsou ale stále místa, kde tomu tak není a tak jsem odkázaný na to, že buď bude ticho, tedy neprojede zrovna žádné vozidlo, nebo na pomoc kolemjdoucích.

Kolemjdoucí si nás většinou nevšímají a jen procházejí, tudíž někteří nevidomí, pokud mají třeba i vadu sluchu jako zrovna já, je zrovna nemusí vždy ani slyšet a vědět o nich. Někdy se stane, že čekám třeba i dobré 3 minuty, než si mně někdo všimne, nebo do doby, pokud podle poslechu nezjistím, že je situace na tolik bezpečná, že mohu bez rizika přejít.

Hodně lidí se už nebojí mne oslovit, což je bezva. Někdy se mi stane, že prostě kolem mne někdo projde a řekne, můžeš jít, nebo také mě může chytnout, a tlačí mne přes přechod. To není úplně v pořádku, nejsme nějaké věci, které je třeba tlačit, jsme lidmi, ale i to je snaha pomoci. Naštěstí se ale toto neděje moc často. I v tomto je dobré ještě udělat mezi lidmi osvětu, ale už je to mnohem lepší, než dříve.

V dnešní době se už také dělají pro nevidomé, kteří se chtějí sami pohybovat, i prvky na chodnících a přechodech, jako označení hmatnou dlažbou, nebo změnou terénu, většinou se ale jedná o tak zvané vodící pruhy, které nás mají navést k přechodu, nebo k nějakým dveřím do veřejné budovy.

Zde musím bohužel poukázat na skutečnost, že ne vždy jsou tyto prvky vhodně umístěny.

Typickým příkladem je malé autobusové nádraží v Hronově, kde jsem dříve bydlel. Pruhy k jednotlivým zastávkám nejsou vůbec a na konci autobuso-vého stanoviště, je vyznačen pruh pro přecházení přes ulici, který by nás měl navést. Nejčastější praxe je taková, že se umístí na obě strany před přechodem naváděcí pruhy, které nás dopředu upozorní – ,,Pozor, tady bude následovat přechod!“. Bohužel tomu tak často nebývá, pruhy od přechodu většinou nejsou umístěny na správných místech, nebo vedou od přechodu do zdi. To je právě i v případě zmiňovaného stanoviště autobusů v Hronově. Pokusil jsem se na tuto skutečnost upozornit, ale bylo mi řečeno, že na tyto věci mají své odborníky a že rady nepotřebují. Bohužel, tito odborníci, většinou architekti, kteří tyto úpravy navrhují, sice plní zákon a zahrnou do plánu úprav i tyto pruhy, ale praktický dopad jak to opravdu funguje moc nezjišťují. Takže máme sice pruhy, máme naváděcí prvky, ale jsou nám mnohdy k ničemu.

Bohužel takových míst je po republice celá řada, např: kousek od nás v Náchodě je u restaurace Slávie, před kruhovým objezdem, přechod řešený stejně, nejsou u něj naváděcí pruhy. A jak jsem se dozvěděl, u nově vzniklého viaduktu, prý není přechod označený vůbec.

Na mnoha místech jsou ale i značné pokroky v přístupnosti veřejných budov, jako tzv. majáčky, které hodně nevidomému člověku pomáhají v orientaci. Nevidomý si může pořídit vysílačku nebo spíš takový dálkový ovladač na spouštění těchto informačních majáčků, takže ho systém navede, a zároveň dostane informaci o tom, že se nachází u budovy městského úřadu a dozví se tak potřebné informace ještě dříve, než vejde do budovy.

Další velkou pomůckou při pohybu na cestách mohou dnes být i navigační systémy, které běžně používáme v mobilních telefonech. Jsou i navigace pro chodce, ale ty pouze informují o tom, kde by měl člověk přejít, ale už třeba neupozorňují na to, zda se nacházíme na místě, na kterém můžeme bezpečně přejít. Existují programy na různé mobilní platformy, které v součinnosti s navigací může nevidomý využít, ale celkový systém pro nevidomé chodce zatím není dobře vyladěn. Navíc musíme počítat při navigaci v těchto systémech i s odchylkami řádu např. 3 metrů, což v některých situacích, může být pro nevidomé nevyhovující. Jedná se ale o velký pokrok v oblasti technologií, které mohou takto pomoci běžným nevidomým chodcům.

V této souvislosti bych rád zmínil jeden z projektů, který má dobrý potenciál a, bude-li dobře vyladěn, hodně usnadní nevidomým osobám pohyb nejen ve svém okolí, ale i v neznámém prostředí. Pokusů bylo víc, já zde zmíním jeden, který jsem osobně vyzkoušel.

Jedná se o náramek Sunu Band, který nabízí společnost GiebHelp servis s.r.o., jejíž zakladatelem je sám prakticky nevidomý. Tato společnost se zabývá prodejem kompenzačních pomůcek. Zde je odkaz na jeho webové stránky: https://giebhelp.eu/

Náramek Sunu Band pomocí tak zvané echolokace detekuje překážky ve svém blízkém okolí a to až do výše hlavy. Umožňuje také i navigaci v terénu pomocí hlasových povelů. Tento náramek je propojen s mobilním telefonem se systémem Android, nebo iOS v Iphonech a využívá i navigování pomocí GPS. Zatím není tento systém zcela lokalizován do češtiny, ale jak to tak vypadá, brzy bude srozumitelný i pro ty, kteří s angličtinou nekamarádí. Takže tu máme možnost jak upozornění na překážky pomocí vibrujícího náramku, tak i hlasové navigace v prostoru a jak zmiňuje výrobce na svých stránkách www.sunuband.com, bude možné využít navigaci i ve veřejných budovách. Sám čas ukáže, kam se posune vývoj.

Možností, které nevidomým pomáhají v dnešní době je tedy dost, ale asi nejvíce rozšířená je chůze s bílou holí a vodícím psem. Vodící pes jako živý tvor a pomocník je asi nejvíce využívanou pomůckou. Pejska můžeme při našich každodenních cestách do stejného místa naučit trasu, máme s ním zajištěnou bezpečnost při pohybu a i když místo neznáme, nevrážíme zbytečně do překážek, které jsou před námi. Navíc, pokud při přecházení přes ulici hrozí nebezpečí, pes vás tam prostě nepustí, nebo se projíždějícímu vozidlu vyhne. Jedná se o nejdražší pomůcku, na kterou stát zatím ještě přispívá v našich podmínkách, tedy v Čechách.

Jaké jsou možnosti a ostatní pomůcky pro běžný život

Dnes, díky moderním technologiím, je pomůcek celá řada. Máme možnost ovládat mobilní telefony i počítače, které ve svých konfiguracích mají takzvané čtečky obrazovky, screen readery. Nejčastěji je asi rozšířený systém android a ios u mobilních telefonů, u počítačů windows a mac od společnosti Apple. U společnosti Apple se jedná asi o nejkomplexnější možnost ovládání jak počítačů, tak i mobilních telefonů a dalších zařízení, jako třeba mp3 přehrávače a tablety. U tabletů se systémem Android ta možnost bohužel tak dobře použitelná není, hodně záleží na přátelskosti a využitelnosti systému. Každá společnost která vyrábí tato zařízení, má svá rozhraní, která mohou být více či méně grafická. Příliš mnoho obrázků i grafiky může způsobit nepoužitelnost zařízení, protože hlasové výstupy zatím neumí komentovat plně obrázky. Mohou se pokusit o jejich popis, ale to nefunguje přesně.

Jsou zde také pomůcky na rozpoznávání barev, indikátor hladiny, a označovač předmětů pomocí QR kódů. Může také hodně pomoci i takzvaná chytrá domácnost, kde si nevidomý může ovlivnit světla v místnostech, nebo kontrolovat pračky, sušičky a termostaty. Tato řešení ale bývají dost nákladná a ne na vše je možné čerpat státní příspěvek. Většina zrakově postižených není schopna na tyto možnosti dosáhnout z vlastních zdrojů.

Z mého pohledu jsou všechny tyto možnosti bezva, ale můžeme-li se spolehnout i na pomoc svých přátel, či rodiny, je to vždy nejjistější forma pomoci. Nikomu není lehko samotnému a to platí i o nevidomých lidech. Domnívám se, že soužití s běžnou společností lidí, vždy může vést ke vzájemnému obohacení a perspektivnějšímu životu.

Závěrem

Myslím si, že životy zrakově postižených a vidících lidí, jsou hodně propletené a i když se může zdát, že zrakově postižení jedinci mají v životě jen samá úskalí a překážky, nemusí tomu tak být vždy.

Je to právě to soužití zrakově postižených a běžné veřejnosti, které přináší obohacení a díky těmto přátelstvím mohou být životy všech protkány mnoha skvělými zážitky a zkušenostmi. Nevidomí konkrétně dnes mohou pracovat jako právníci, programátoři, informatici, maséři, psychologové, faráři, nebo také jako drobní výrobci košíků, či v jiných profesích. Přesto všechno při hledání zaměstnání stále narážíme na potíže a neochotu firem tyto lidi zaměstnat. Je to prostě proto, že si nedovedou představit, jak takového člověka zaměstnat, nebo jim takový počin připadá velmi nákladný. Vidící vozíčkář, nebo člověk se zbytky zraku pro firmu obecně má větší a širší možnost zaměstnání, než úplně nevidomý. Takže mnoho z nás zůstává doma, nebo se někteří z nás živí prostě vším, čím se v dané situaci dá. Máme vlastní firmy, nebo vykonáváme různé profese, někteří z nás sami pomáhají ostatním nevidomým svojí činností, třeba prodejem pomůcek, na kterých se mohou ostatní nevidomý zaškolit. Ale i v tomto případě je pomoc vidících lidí velmi vítána.

Pokud by bylo třeba něco ještě doplnit, napiš, nebo se sejdeme.

Za všechnu pomoc a za obohacení moc děkuje a na další setkávání se těší

S láskou a pokorou

 Láďa

Led 3, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Žít naplno dává smysl

Když žiješ, žij naplno a tak, abys věděl, že vše co děláš, má smysl.

Když pláčeš, plač upřímně, aby tvé srdce cítilo, že prožíváš smutek.

Když se raduješ, raduj se naplno, protože opravdová radost tě prostoupí.

Máme se radovat i plakat s ostatními, protože když se sdílí obojí, obohacuje to duše nás všech.

Sdílená radost, sdílený pláč, obojí přináší bohatství, které povznáší.

Proto by měl tvůj život být opravdový, smutný i radostný. Obojí je život sám a vše, co ti přichází do života, tě formuje a má naplnit.

Proto naslouchej svému srdci, a naslouchej tomu, co říká tvá duše.

Tvé srdce i duše vědí přesně co je pro tvůj život důležité, rozumem pak vol cestu, kterou se vydáš.

A když uděláš chybu, nevadí, odraž se od ní, pouč se z ní a jdi dál tam, kam tě vede tvé srdce.

Jakmile začneš naslouchat srdci, teprve potom k tobě začne promlouvat tvá duše, která si svou cestu zvolila už na začátku.

Když začneš slyšet svou duši, stává se tvůj život harmonický, naplněný, protože víš, že můžeš prožívat smutek i pláč, radost i smích, a že to vše k tobě do života patří.

A když máš spřízněnou duši, která ti naslouchá a ty nasloucháš jí a víš, že jste spojeni nitkami velké lásky, která dává smysl celému životu, tvému i tvé spřízněné duše, stává se tvůj život naplněným, harmonickým a bohatým.

Jak to? Protože jsi dostal to nejlepší, co jsi od svého života mohl dostat.

Celý vesmír i celé stvoření se bude radovat i plakat s tebou, protože jsi pochopil i poznal jak hluboký má život smysl a čím může být naplněno tvé srdce.

Díky za život, který dostáváš, díky za bytosti, které chtějí být s tebou a díky za vesmír, ve kterém jsme.

S láskou a pokorou

Láďa

Pro 4, 2019 - Život    No Comments

Jaký je život bez zraku?

Jaký je vlastně život bez zraku?

Na tohle se mě lidé ptají vždy, když přijde řeč na život nevidomého člověka.

Často říkávají větu: ,,To musí být strašně těžké“, nebo: ,,Dá se tak vůbec žít?“, či: ,,Co ze života vlastně máte?“

A díky tomu vznikl i projekt Život bez zraku, abychom si ukázali, že nevidomí lidé mohou žít naplno, spontánně i zodpovědně. Prostě tak, jako běžný člověk.

Je mi jasné, že v této chvíli si často vidící člověk položí otázku: ,,Nejsou to jen zbožná přání?“, ,,Odpovídá to realitě?“

Cílem projektu Život bez zraku je lidem vidícím přiblížit život nevidomého člověka tak, jak přichází a je v pravé podstatě.

Nelze zde objasnit všechny otázky, ale věřím, že zde na nejčastější z nich odpověď naleznete. Byl bych moc rád, kdybyste tento projekt vzali jako možnost i sami zde doplnit chybějící místečka v informacích a poznatcích. Je zde možnost doplnit informace i z vašeho pohledu. Do projektu se mohou zapojit i lidé, kteří s nevidomými žijí, nebo sami přišli o zrak, protože i jejich  perspektiva života je jiná, než ta moje. Máme zde možnost vzájemného obohacení i pochopení. Budou zde vznikat postupně úvahy, myšlenky i tvorby tak, jak budou přicházet.

Rád bych zde také dal dohromady něco z opravdového života nevidomých lidí, ukázal na lidi, kteří mě přímo ovlivnili v mém životě a díky nimž také tento projekt vznikl. Rád bych zde prezentoval životy lidí, kteří něco díky svému zrakovému postižení dokázali, a jejich jména by proto neměla být jen tak zapomenuta.

Chci zde umístit přednášky, a audio povídání na různá témata, která se životem nevidomých lidí souvisí. A pokud se to podaří, budou zde i prezentace, různé příběhy, které se snad podaří natočit za pomoci mých vidících přátel.

A jsou to často právě moji drazí vidící přátelé, kteří hodně ovlivnili můj život svým přístupem, pomocí i skvělou přítomností. Jsem velmi vděčný za to, že je mám.

Mé díky za vznik tohoto projektu patří právě díky jim.

Lidé, kteří mě v poslední době hodně ovlivnili:

Romanka, má dobrá přítelkyně života. Ondra, který pro mne dělá stránky tak, aby vše fungovalo a svou pomocí umožnil vznik celého portálu. Radim, můj přítel ze studií a brach na život i na smrt. Radmila, můj drahý průvodce životem. Zdenka, moje milovaná žena, díky které mohu mít život jako v bavlnce. Jiřina, moje milovaná maminka. Martina, drahá sestra. Kája, který též nevidí jako já a se kterým jsme toho hodně společně vytvořili a další a další.

Oni tito lidé moc dobře vědí, jak jsou pro mně důležití.

Takže tento projekt patří i jim a budou nás také tímto projektem provázet.

Co očekávám od projektu Život bez zraku?

Že se zde lidé budou setkávat, diskutovat a přinesou zde další poznatky, rozšíření možností i inspiraci do života.

Svět nevidomých je obohacen hodně díky tomu, kolik do něho  podnětů  přinesou právě sami vidící. Může být hodně pestrý a bohatý, ale také hodně osamocený a izolovaný. Záleží také mnoho na každém z nás nevidomých, kolik jsme ochotni pustit do svého života podnětů a možností.

Ale to platí ve všech životech, i v životech zdravých jedinců.

Proto pojďme společně vytvořit možnosti, které budou moci obohatit životy i těch, kteří sice nebudou přímou součástí projektu, ale kteří si třeba něco jen přečtou. Nebo těch, kteří hledají nějaké informace a potřebují znát reálný i možný dopad života nevidomého, nebo člověka, který o zrak postupně přichází.

Projekt bude vždy otevřený možnostem, které pomohou obohatit životy jak vidících, tak i nevidomých samotných.

Děkuji všem nádherným a inspirující duším, které v životě mám, mohu mít a díky kterým je život mnohem bohatší.

S láskou a pokorou

 Láďa

autor projektu Život bez zraku.