Led 3, 2020 - Zamyšlení    No Comments

Cesta moderního slepce

Jaká je cesta moderního slepce?

Jdu, jdu, vše nechávám za sebou. Slyším lidi, slyším hlasy. Mám v uchu hlas, který mě vede, který mě navádí, kam jít, kam odbočit. V levé ruce nic, v pravé ruce hůl, jako za starých časů. Jdu stále vpřed. Projdu bahnem, co se lepí na botu, projdu vodou, co šplouchá, a hlas mě stále vede. Projdu propastí, projdu pouští. Mám hlad, mám žízeň. Jdu dál, neotáčím se, jdu dál, nic neřeším. Tu slyším nějaké auto, tu slyším malé dítě a já jdu stále dál.

A najednou se zastavím. Chci jít dál, ale nemohu. Proč nemohu? Hlas už mně nenavádí, ztratil jsem směr. Nohy mě bolí, mysl umdlévá. Kde je ten směr, kde je ten cíl, kam jsem chtěl dojít? Kde je!!! Volám na všechny strany. Nikde nic. Ticho, klid. A můj cíl mi utíká, stále slyším nějaké tikání. To tiká můj čas, to tiká moje hodina konce. A najednou slyším jiný klapot. Slyším šouravý krok. Haló! Volám. Je tu někdo?

Co chceš? Slyším drsný, starý hlas. Co ode mne chceš?

Prosím, kudy jít dál? Jak se dostanu tam, kam mě povede můj hlas?

Jaký hlas, kde ho máš?

Vytahuji z kapsy mobil. Nefunguje!!!

To není tvůj hlas. Kde máš svůj hlas, kde jsi nechal své srdce? Kde máš svůj rozum?

Stojím zahanben, stojím tu sám. A tu slyším jiný hlas, Sametový, příjemný, ale je tak slabý, tak neslyšitelný.

Pojď za mnou, neboj se. Nech tu všechno a pojď.

Ale kam, kam mám jít?

Stále za mnou, stále vpřed. Neboj se, cesta je rovná, neklopýtneš, neboj se, žádná překážka tu není.

Divím se: Na každé cestě jsem přece potkal překážku.

Ale když tě vedu já, žádná není. Neboj se a pojď.

Nohy mě bolí, hlava třeští. Jdu tedy dál a dál. Cesta vede z kopečka, pak zase do kopečka, cesta vede dál, měkkou trávou. Všude všechno voní, všude bzučí včely, zpívají ptáci.

A ten hlas stále sílí, je čím dál víc slyšitelnější.

Jen pojď, dovedu tě tam, kde je ráj, kde slepota není. Kde každý má někoho rád, kde je láska na dosah.

Nemohu tomu uvěřit: A co můj hlas v kapse? Ptám se.

A najednou zjistím, že ho nemám. Kde jsem ho nechal? 

Už jej nepotřebuješ. Jsem tu já. Ten, kdo tě vždy dovede tam, kde chceš být. Kde je tvůj domov.

A tak jdu, jdu stále dál, stále za tím hlasem.

Je to skutečnost, nebo jen sen?

Mějte všichni nádherný den.

S láskou a pokorou

Láďa

Got anything to say? Go ahead and leave a comment!