Led 3, 2020 - Trochu veršování    No Comments

Díky, Vesmíre

Slunce svítí, jaro se blíží, stojím venku a oči se mi trochu klíží.

Věje větřík, vzduch krásně voní, po malé pláňce se můj pes radostně honí.

Hlavou mi letí mnoho vzpomínek, jak bych mohl žít, jak věřit, mám mnoho otázek a připomínek.

Tu zvedne se vítr, slunce zazáří, cítím jak úsměv se mi rozlévá na tváři.

Díky slunce za to, že hřeješ a svítíš a bohatou úrodou světla nás pošetilé lidi sytíš.

Stejně jako naše oči otevírá tvá záře, stejně tak rozesmívá srdce, duše i tváře.

Díky větře, že si pokojně duješ, proháníš se krajinou, a dobré zprávy nám zvěstuješ.

Jak jsi volný, díky ti za to, od tebe se můžeme učit jak být svobodný, jak správně na to.

Když padá déšť nebo sníh, díky za to, je to přece jen pro naše dobro, vodo co vláhu zemi i nám dáváš, je to lepší než všechno zlato.

Duši i srdce ovlažíš, vracíš život, kam dál můžeš na cestě ukázat ten správný bod.

Matičko země, ty skvělá to naše matko, jsi námi tak trápená, přesto nám dáváš vše, co teď máme, jídlo, teplo i snad to zlato.

Mnohem víc cítím vděčnost, že každý u tebe je stále host, jenž najde útěchu i přístřeší, ať je v jakékoliv situaci, ať řeší, či neřeší.

A to vše Otec Vesmír stvořil, vše v harmonii a v lásce souzní,

Díky za vše co máme, za srdce, co život spojil.

Za lásku, co můžeme si dát, že jeden při druhém ještě stále můžeme být, pevně stát.

Ať má lásku i radost každý, žena či muž, tvoříme vše, co vesmír dokonale tvoří.

Učme se v jednotě a lásce plně žít, být si oporou radostí i potěchou, to by tak mělo být.

S láskou a pokorou

Láďa

Got anything to say? Go ahead and leave a comment!