Říj 25, 2020 - Zamyšlení, Život    No Comments

Je to bláznivý čas, ale je potřebný pro náš duševní i duchovní růst

Tento čas by se dal nazvat časem chaosu, beznaděje a lidské zvůle.

Malý virus, který není téměř vidět, zkomplikoval životy mnoha z nás. Zastavil náš běžný život, má dopad na ekonomiky všech zemí světa, stále paralyzuje běžný chod států.

Má obrovský vliv na rodinný, sociální i společenský život všech.

Škola se u nás v Česku zavírají, staří lidé si izolují, někteří z nás nemohou pracovat protože zatím není jak, nebo protože jsme závislý na tom, zda k nám přímou lidé, nebo ne.

Byl jsem donucen ukončit svojí živnost, a nechat se zaměstnat, protože už nebyla jiná cesta, jiná možnost.

Neustále financovat, provozovnu z peněz, které dávám ze svého nebylo dlouho udržitelné a možné.

Celé 3 měsíce na jaře, když přišla první vlna všeho toho šílenství, mnohé z nás odřízla od běžného života. Bylo třeba hledat nové možnosti, nový způsob života.

Věci, které jsme považovali za samozřejmé, najednou už tak samozřejmé nebyli. Byli jsme vrženi ne všichni, ale někteří z nás na nulu, museli jsme hledat nové možnosti a příležitosti.

Když první vlna pominula, mnozí z nás se pokusil rozjet to, co jim fungovalo, práci na které jsme byli zvyklí a dělali jsme jí tak, jak jsme nejlépe uměli. Kadeřnice kosmetičky, pedikérky, i obyčejní řemeslníci a obchodníci. Všichni jsme začali věřit, že se vše rozjede a narovná.

Pak přišlo období probuzení a prozření. Lidé ze strachu o své životy, začali nosit roušky v době první vlny a jak se zdálo i v mezidobí v letním čase, stále rouška byla naší součástí. Všudepřítomná a hmatatelná panika, z malého viru, která ovlivňuje životy všech tak, jako ovlivňoval životy např středověký mor. Jenže, dříve se lidé dovedli rychleji oklepat a jít životem dál, protože chápali, že nemoci a viry tu jsou a budou stále. Příjímali život tak, jak přišel. Svět zachvátila hysterie, ochromil strach.

V letním čase se vše dalo nějak do pohybu, nějak jsme začali fungovat. Jenže přišel podzim a hrozba je tu zase. Opět se vše pozastavuje, opět je vše zvůli nohama. 

A tento čas už mnoho z nás, kteří jsme byli zvyklí pracovat  na sebe, není schopno rozdýchat. 

Opět nás to některé hodilo na nulu.

Co dál? Jak to celé vzít a přijmout?

Tak jak to přichází. Nehodnotit, nesoudit, neničit si tím život.

Byl jsem donucen se nechat zaměstnat v naději, že skřísím to, co do poslední chvilky bylo běžnou součástí mého života.

Mnoho z nás si musí zvyknout na nové spůsoby, nové začátky. 

Sice v mém případě skončila provozovna, ale neskončila snaha žít tak, aby měl život smysl i radost. Mnoho z nás bude dotlačeno si uspořádat myšlenky, beze nuceni znovu pře organizovat náš systém života. Ale budeme dál žít a fungovat. Malý virus, malý terorista, který nám sice nemusí dát pokoj, nás nesmí a nemůže zlomit.

A co fungovalo do teď běžně, bude fungovat jinak. Nebudu mít sice provozovnu, ale budu fungovat dál mezi lidmi.

Bylo mi dáno zaměstnání, za které teď v této chvíli musím být vděčný a jsem vděčný za to, že zůstalo mnoho lidí, kteří podpoří, potěší i pohladí.

Ale vše utvoříme jinak. Všemu dáme jiný směr a rozměr.

Tato situace nás vede k vnitřní odolnosti, máme se naučit vnitřní rovnováze. Víc si vážit svých lidí kolem sebe, rodin, dětí, manželů, manželek, babiček i dědečků, maminek i tatínků.

A v nemalé míře věrných přátel.

Zároveň se ale také máme stát houževnatými činiteli a tvůrci svých myšlenek snů i vizí.

Protože to by mělo být naším motorem pro další snažení, narovnání všeho, k co touto situací a vrcholnými vrstvami naší společnosti, bylo po křiveno.

Nechci tvrdit, že všechny činy našich představitelů vládnoucí elity, bylo špatné. Ve světle událostí, které ale proběhli, byli některé restrikce naprosto zbytečné a nežádoucí. Bylo třeba omezit docházku našich dětí doškol? Nebo bylo třeba a nutné izolovat naše starší spoluobčany v zájimu domnělé jejich ochrany od zbytku rodin, společnosti?

Bylo nutné omezit pracovní úsilí mnoha živnostníků a firem?

Domnívám se že nikoliv. Toto bude mít destruktivní dopad na životy mnoha z nás, bude třeba začít v mnoha oblastech našeho snažení znovu a ještě lépe.

Na druhou stranu jsou lidé, jako zdravotníci, pečovatelé, sestry, lékaři, kteří byli touto situací vybičováni k úžasným výkonům a jejich snaha situaci zvládnout a udržet byla víc než obdivuhodná. A to vše pro dobro společnosti, která ale nemůže jejich úsilí ocenit a zúročit.

Celá tato situace utvoří společnost houževnatější a jak doufám, budeme více sledovat dění i práci vrcholných představitelů, vládnoucí elity. Bude třeba být víc vnímavý jakým způsobem spravují naše záležitosti ekonomického, společenského, a v neposlední řadě morálního řádu a kodexu. Doufám, že společnost bude pružněji reagovat, pokud bude třeba sesadit, odstranit, i eliminovat jedince, kteří ve všem sledují jen svůj mocenský prospěch. Více kontrolovat činnost korporátních společností, a odstřihnout od zdrojů ty, kteří jí škodí a prosazují se na úkor ostatních.

Máme moderní technologie, které nám usnadní tuto kontrolu, ale nesmí nám přerůst přes hlavu snaha věci korigovat jen v zájmu malé skupiny.

Je třeba spojit síly, je třeba sjednotit naše jednání pro blaho celku, celé společnosti. 

Začínáme tedy znovu. Znovu nastartujeme ekonomiku, znovu rozjedeme své pracovní, společenské i sociální aktivity. Ale s tím, že si nesmíme jako společnost nechat vzít naše práva, všeobecnou svobodu, i svobodu jednotlivce, která by měla být prioritou a snahou.

Někteří z nás nemáme své živnosti, nebo jsme je museli pozastavit, nebo třeba i zrušit. Kompenzace nějakými finančními zdroji není vždy účelná. Proč někteří z nás zůstali doma zajištěni? Proč někteří z nás toto berou jako výhodu?

Toto není výhoda, toto je destrukce ekonomických jistot. Kolik porbdělích nocí museli podstoupit lidé, kteří se snaží zachránit chod svých firem, živností a nebyli schopni cokoliv změnit, udělat něco pro to, aby jejich vybudované živnosti i společnosti nemuseli zkončit, nebo propustit své zaměstnance a začínat znovu?

Zničit se dá vše během několika okamžiků. Ale vybudovat něco dá mnohem více úsilí a píle.

Toto se už nesmí opakovat a jako společnost bychom měli mít možnost do toho co mluvit víc, než před tím.

Co z toho všeho plyne?

Začneme znovu, budeme si víc všímat práce našich vládnoucích elit?

Doufejme že ano. Spojme své síly a možnosti a pojďme ukázat našim vládnoucím elitám, že je důležité, aby nepřehlíželi pracovní, společenské úsilí těch, kteří něco pro společnost dělají, dávají lidem práci a nesnaží se své zaměstnance zotročovat, podmaňovat.

Státy by měli víc podporovat svojí činnosti své živnostníky a firmy, protože díky tomu je jejich ekonomika pružnější. A to např uměrnýmy daněmi, malou biokracií a morální podporou.

Na závěr chci napsat  toto:

Začnu znovu, ale bude to jinak a jiným způsobem. V současné době má provozovna masáží končí, ale snaha se udržet pro potřeby lidí, kteří mně budou potřebovat nikoliv. Stát mi zrušil provozovnu, ale ne mojí snahu. Duch v každém z nás, se probouzí, píle bude o to větší. Nevzdávejme se tak snadno adělwme něco proto, abychom ukázali že píle, svobodný duch a pevná víra i naše vize jsou silnější, než destruktivní jednání lidí, kteří nic nemuseli budovat.

S láskou i pokorou

    Láďa.

Got anything to say? Go ahead and leave a comment!