

Když se naše mysl splaší
Když se naše mysl splaší, dějí se pak věci milí braši.
Není nad to mít mysl klidnou, mít jistotu v sebe i v druhé neoblomnou.
Nemá smysl tížit mysl, starostí či nepohodou, bude lepší jíti s dobou, s životem i novou pohodou.
Pak se člověk jenom trápí, když problémy nám život krátí, není třeba v kruhu se motat, vždy je lepší strasti nechat.
Myšlenka střídá myšlenku, nakonec se v pasti ztratíš, pár bezesných nocí, zbytečně pak sílu vydáš, zhatíš.
Hlubokým dechem, představ si radost, že máš v životě všeho dost velkou hojnost, že požehnání tě stále provází, můžeš cítit v srdci radost, s vědomím že ti přece nic nechybí, neschází.
Není to vždy lehké, to moc dobře vím, je však dobré věci nehrotit, život přijmout, ať se dobře i volně cítím.
S láskou i oddaností životu i se vším co s ním souvisí
Láďa.