Led 3, 2020 - Zamyšlení    No Comments

Niterné udržení pocitu lásky

Niterné udržení lásky.

(Obrana vlastního nitra.)

Prosím, toto není obecný návod, berte to jako mou osobní životní zkušenost, která ale nemusí fungovat každému.

Jisté ale je, že láska má opravdu mnoho podob a každý si ji můžeme představovat jinak.

Láska, jako radost, štěstí, i víra, jsou stavy naší mysli.

Základní poučka při práci  s energii reiki říká: Klíč ke štěstí leží ve vaší mysli.

Proto je třeba vnímání lásky obecně přijímat jako jeden ze stavů naší mysli. Jako myšlenku, která vše kolem rozvibruje, jako hnací sílu všeho.

Co mě přivedlo k sepsání tohoto textu?

V poslední době, jsem procházel zajímavě těžkým obdobím. A to jak na vnitřní, tak i vnější úrovni. Vše kolem bylo tak nějak neuspořádané, chaotické, nic nedávalo smysl. Mnoho lidí nás opustilo, ve vztazích v rodinách jsem cítil napětí, manželství, která trvala i 2 desetiletí, se rozpadala. Všechno se mě to tak nějak dotýkalo, cítil jsem, že to není jen tak. Každý z nás máme své trápení, vnitřní boje a nějaké ty nesoulady v životě i ve vztazích. Každý z nás cítíme, že chceme do života nějakou změnu, i když vlastně nevíme, co vlastně chceme změnit. V životě duchovním i fyzickém se potácíme, hledáme, kdo nebo co by nám jej mohlo naplnit. Mnozí z nás jsme v poslední době mohli prožívat prázdnotu v srdcích, nenaplněnou touhu, nesplněné sny.

A co s tím? Tohle všechno přece všichni víme. Co s tím dělat? Věřím, že jsem našel řešení. A jsem za to řešení nesmírně vděčný, protože to byla ta odpověď na tohle období.

Vděčím za něj mnoha lidem kolem sebe, vděčím mnoho své ženě, která se mnou měla velkou trpělivost, i když vlastně pořád tak nějak nechápala, co hledám.

Mám radost, že mám úžasnou rodinu, která podpoří a potěší, hlavně moje maminka, aniž by to tušila, mi dodávala velkou podporu.

Ale především chci poděkovat jedné mé nejmenované přítelkyni, která prochází podobným obdobím hledání a naplnění života.

Budu jí jmenovat jako Hvězdičku. Má takovou povahu, která mi pro toto označení přijde příznačná.

Hvězda jasná ve tmě svítí, přesně takový z ní mám pocit.

Nevídáme se moc často, ale setkání s ní je pro mne vždy hodně inspirující.

A právě této ženě patří můj velký dík.

Celý problém spočívá v tom, že tlak vnitřních i vnějších okolností na nás dotírá ze všech stran. Lidé, kteří nás vysávají, nebo je prostě nedovedeme ze svého života  propustit, nám mohou způsobit nemalá trápení, okolnosti i životní zkoušky nám dávají pořádně zabrat.

O co jde?

Konečně se k tomu dostávám.

Jednoho dne, když jsem prostě nemohl v noci spát, když už jsem se cítil hodně unavený, vyšťavený z lidí i situací a říkal jsem si: Jak to všechno přežiju? Jak zvládnout ten vnitřní i vnější nepochopitelný tlak, který se zdál být neúnosný? Tak mi prostřed noci svitla myšlenka:

Láska!

Ta tolikrát opěvovaná, stále inspirující, stále hledaná. Láska niterná, vše objímající, vše dávající.

Začal jsem tedy básnit, psát i předávat příspěvky, které s láskou souvisely.

Aniž by to tušila, nebo možná ano? Hvězdička mi právě byla tou úžasnou inspirací. Tím, jak se ke mně hezky chovala, jak jsme spolu trávili krátký, ale přesto hodně naplněný čas.

To vše mi dávalo obrovskou sílu.

Byla to její touha po opravdové lásce. Zkusil jsem si tedy navodit pocit, jak jsem se cítil, když jsem byl vedle ní.

Ten teplý, úžasný a naplňující pocit.

Zamiloval jsem se do toho pocitu, pořád mi to někam ukazovalo cestu.

A pak jsme s Hvězdičkou zažili konflikt, nechal jsem se pohltit smutkem, a tehdy mě ten pocit opustil. Pocítil jsem strašlivou prázdnotu, strašnou touhu utéci ze všeho, utéci jinam. Nic mě netěšilo, bloumal jsem do práce, z práce, jednal s lidmi, ale nic mi nedávalo pocit naplnění, cítil jsem se jako prázdná skořápka.

A přece mi to všechno nedávalo smysl.

Pořád jsem svým srdcem volal Hvězdičku, prosil ji za odpuštění, odezva však nepřicházela.

Zkusil jsem si ve svém nitru představit ten pocit té teplé lásky, toho úžasného inspirujícího zdroje. Ze začátku mi to nešlo, marně jsem pořád upíral pohled do nitra. A pak mně napadlo:

Nejprve je třeba projít odpuštěním!

Zavolal jsem tedy Hvězdičce a poprosil jí o odpuštění.

Vložil jsem do toho všechen svůj vnitřní pocit naplnění, který jsem si zkusil představit, když jsem Hvězdičce volal. A jakmile jsem s Hvězdičkou domluvil, rozhostil se ve mně klid. Klid, který se nedá popsat. Všeobjímající, vše naplňující. Začalo se mi to rozlévat po celém těle, začalo mně to naplňovat. A najednou jsem pochopil.

Láska!

Ta vše objímá a naplní.

Začal jsem v sobě ten pocit hýčkat, volat v duchu lásku a celé mě to prostoupilo a prozářilo. Najednou mi všechno to hledání začalo dávat smysl, začal jsem chápat.

Co z toho plyne?

Je třeba, abychom si nejprve odpustili. Odpustili si křivdy, všechny ty nepodařené vztahy, všechno to trápení, které zažíváme ve svých srdcích. Ale nejen druhým, ale i sobě, a to je nejtěžší.

Jakmile dosáhneme pocitu odpuštění, rozhostí se v nás takový ten nádherný klid a mír.

A teď je třeba si představit, že jste prostě naplněni láskou.

Můžete ji cítit, můžete ji vnímat různě.

Je to takový ten teplý, vše objímající a pohlcující pocit, který prostupuje celým vašim tělem, srdcem i duší.

Je třeba ten pocit hýčkat, živit, představovat si, že je pořád s vámi.

Můžeme si vzít do ruky nějaký předmět, který v nás ten pocit vyvolá.

Dáreček od milované osoby, muže či ženy, nebo prostě něco, co jste si koupili pro radost. Můžete se dívat i na fotku, třeba vašich dětí, vašeho blízkého. A přitom si představujte, že vás ten pocit lásky a klidu stále naplňuje a pohlcuje.

Zažijete obrovskou radost ze života, najednou všechny křivdy, všechny nefunkční vztahy a nenaplněné touhy odcházejí, protože láska je touha, vztah, i život sám o sobě.

Budete se cítit volně, uvolněně, bez stresu, pocítíte nával radosti, štěstí a klidu.

Nechcete to někdo vyzkoušet? Mohu i pomoci.

Je to opravdu stav naší mysli, je to jedna jediná myšlenka. Láska, láska, láska.

To musí naplnit celou vaši mysl, srdce i duši. Prožívejte to, žijte tím, dávejte tomu energii. Musí se to stát součástí vaší bytosti.

Tak jednoduché?

No, ono to tak jednoduché není.

Každý z nás musí projít pochopením, poznat své nitro.

Poznat, jaké věci, vztahy, či události si musíme odpustit a propustit ve svých životech.

Vyžaduje to i odvahu, být upřímný sám k sobě, i ke svému okolí.

Je to proces hledání, který lidé zkouší už celá tisíciletí a málo kdo toho dosáhne. Myslím si, že dnes je doba kdy je to ale snadnější, víc, než kdykoliv před tím. Vše je tak nějak urychlené, naše životy jsou více nabity událostmi, věcmi, pocity a informacemi. Jsem zvědav, co na to řeknete, kdo z vás to zkusí. Podělíte se o to?

Je to jedna z odpovědí na naši neklidnou dobu.

Když se budeme cítit naplnění láskou, budeme přitahovat i harmonické vztahy, budeme přitahovat ty správné lidi. Budeme žít životem, který bude inspirujícím sám o sobě.

Pěstujme v sobě lásku, i když máme pocit, že se to nedaří. I přes pochybnosti a nedůvěru si můžeme představit, že láska víc a víc proniká do našeho života i do věcí, lidí i vztahů kolem nás.

Ze začátku to není snadné, je třeba v sobě to nechtění zlomit.

Pak už nás naše srdce povede.

Přeji hodně štěstí.

S láskou a pokorou

Láďa

Got anything to say? Go ahead and leave a comment!