Led 15, 2020 - Vztahy a přátelství    No Comments

O našem přátelství s Ramkem

Dobrých přátel není nikdy dost.

A takových přátel, kteří s vámi zůstávají po celou dobu vašeho života, těch je pomálu. Proto bych se rád podělil o své přátelství právě s Radimem, který mi hodně pomáhá při tvorbě tohoto projektu, a je pro mne bratrem, přítelem, kamarádem, druhem do všech životních situací. Spolu jsme toho už hodně zažili. Známe se už od střední školy, chodili jsme spolu na Evangelickou akademii, oba jsme odborní pečovatelé. Máme mnoho společných zájmů, a v každém z průšvihů v životě jsme byli, a jsme, jeden druhému oporu.

Naše první setkání

Radim nastupoval na Evangelickou akademii dva roky po mně. A jak to v životě bývá, vše je zařízeno tak, abychom mohli pochopit a poznat, že to pro nás bylo nejlepší. Radim chtěl nastoupit rovnou z osmičky na Evangelku, ale nedostal se. Zaměření školy ho ale natolik zaujalo, že šel do devítky, aby mohl na školu nastoupit. A jak mi sám mnohokrát vyprávěl, vždycky chtěl pomáhat lidem.

Setkali jsme se tenkrát na druhé budově Evangelky, která byla nově otevřená asi rok. Byl jsem vybrán, abych posloužil jako názorná ukázka toho, jak se chovat k nevidomým lidem. Měla to být jedna z věcí, která měla rozhodnout o přijímačkách na Evangelku, totiž, jak se umíme chovat v situacích, které nejsou zrovna běžné. Vešel jsem tedy do třídy, kde už byli nervózní čekatelé na přijímačky a mezi nimi seděl právě Radim. Něco jsem řekl zájemcům o životě nevidomých a zeptal jsem se: „Přátelé, představte si, že na přechodu pro chodce s vámi čeká nevidomý, kolem vás se řítí jedno auto za druhým. Jak nevidomého člověka oslovíte, nebo jak se k němu zachováte?“ Z řady studentů vystoupil Radim, bylo na něm vidět, že je hodně nervózní. Nabídl mi pomoc a co se nestalo:

Prostě mně chytil kolem ramen a že mně převede přes cestu. A tento čin rozhodl.

Jeho neohroženost se mi moc líbila a i když chudák v té době nevěděl, jak se vlastně má chovat, udělal prostě to, co považoval za nejlepší. Jednou rukou mně tlačil před sebou a přitom se hodně snažil, abych neupadl. Bylo mi ho tenkrát líto a zároveň jsem k němu začal cítit obrovské sympatie a náklonnost. Hned jsem věděl, že budeme přáteli. Už si nepamatuji co jsem mu tenkrát na to řekl, on případně doplní. Jisté však bylo, že už tehdy jsem si moc přál, aby nastoupil, líbil se mi od samého začátku.

Naše životy

Od samého začátku, co nastoupil Ramek na školu, se životy nás obou hodně změnily. Začali jsme spolu bourat bariéry mezi zdravotně postiženými a zdravými lidmi obecně. Zažili jsme spolu mnoho akcí a mnohdy to byly situace hodně těžké a kritické. Ale vždycky nás to posunulo o hodně velký krok v životě vpřed. Prošli jsme spolu první lásky, plakali jsme jeden druhému v náručí, když jsme jeden z nás procházeli krizí a nikdy jsme jeden druhého nechali ve štychu, ať už šlo o peníze nebo pomoc.

O životech mně a Radima ještě budete číst, postupně zde naše příhody zveřejníme.

Za přátelství s Ramkem budu do konce svého života nesmírně vděčný a ještě jistě spolu zažijeme mnoho nádherných i těžkých chvilek, které život přináší.

Ramku, děkuji za to, čím pro mně jsi a čím mohu být já pro tebe.

S pokorou i láskou

Láďa

Got anything to say? Go ahead and leave a comment!